Ottův slovník naučný/Aius Locutius

Ottův slovník naučný
Aitzema	Aius Locutius	Aiuši

Údaje o textu
Titulek:	Aius Locutius
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 558. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Aius Locutius (u Cicerona Loquens) znamená boha mluvícího a oznamujícího. Jméno to utvořeno ze dvou slov podobného významu: aio (dím) a loquor (mluvím), jako na př. jméno Vica Pota. Když Gallové r. 390 př. Kr. na Řím táhli, slyšen byl hlas výstražný. Hlasu toho nebylo tehdáž dbáno; po požáru gallském však, když byly svatyně znovu zřizovány, rozpomenuli se Římané na onen výstražný hlas a zřízen na tom místě, kde byl slyšen, chrám. Srv. Liv V., 50. Cic. de div. I., 45. a II. 31., 32.