Ottův slovník naučný/Ainésidémos

Ottův slovník naučný
Aineias (osoby)	Ainésidémos	Ainhum

Údaje o textu
Titulek:	Ainésidémos
Autor:	Josef Durdík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 542. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Aenesidemus

Ainésidémos (Αἰνησίδημος), obnovitel směru skeptického ve filosofii řecké, počíná řadu skeptikův zvaných mladších. O jeho životě nic podrobnějšího, o spisech jenom skrovné zprávy se zachovaly; narodil se v m. Knóse na ostrově Krétě a učil v Alexandrii kolem narození Kristova. Táhna se k starému skeptiku Pyrrónovi vytkl opět subjektivnost i vztažitost našich poznatků. Bytosti živé vůbec a lidé zejména jsou tak rozličně ustrojeni, že se jim táž věc jeví jinak a jinak, aniž rozhodnouti lze, které pojímání jest pravé. K tomu přistupuje rozličnost nálady, okolností, poměrů, zvyků, mravů i předsudků lidských, z čehož plyne ona neurčitost výtěžků, tak že nejsme s to, abychom udali, co jest vlastně podklad zjevu sám o sobě. Tyto a podobné důvody pochyby konečně sestaveny jsou v deset tříd (τρόποι) a u pozdějších skeptiků se uvádějí. Z nich vysvítá nepojímatelnost věcí (ἀκαταληψία), pročež nutno zdržeti se rozhodování (ἐποχή), nevyslovovati se o nich (ἀφασία) a zachovati si klidnost či neroztřásnost mysli (ἀταραξία). Pochyba nebyla A-movi jakýmsi dogmatickým učením, nýbrž návodem; chtěl ukázati především, že protivy zjevují se na téže věci, a pak, že v ní i skutečně tkvějí. Toto však jest věta z filosofie Herakleitovy, k nížto v skutku A. pochybováním svým hodlal dospěti. Co pravého se kryje v důvodech pochyby i v nauce Herakleitově, prohlížíme nyní tím lépe, když se o příslušných záhadách bylo tolik přemýšlelo a vynikli vztahové, jež k oněm dávným myslitelům mají Descartes, Hume, Kant. Herbart a j. filosofové novověcí. Dd.