Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Aimeric

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Aimeric
Autor: Jan Herzer
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 538. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aimeric [emrìk], jméno několika básníků provenc., z nichž nejdůležitější: 1) A. de Belenoi z první polov. XIII. stol., kněz a básník dvorský, nar. ve vesničce Lesparre (v Gasconsku). Že patří mezi vynikající básníky, dokazuje chvalná zmínka Danteova (De vulg. eloq. II. 6, 12), jakož i 22 jeho milostné písně zachované a pěkná elegie na smrť hraběte Roussillonského Nuña Sancheza. – Některé jeho básně jsou též napodobeny od souvěkých ital. básníků, jako od Loffa Bonaguida, Ciulla d'Alcamo a j. Tiskem vydány v různých sbírkách provenc. básníkův.

2) A. de Péguillan [pegyljàn] kvetl v první pol. XIII. stol. zahrnován jsa přízní četných velmožů. Nar. v Toulouse z otce soukenníka. Záhy svými milostnými písněmi vzbudil pozornost Eleonory, manželky hraběte Raimunda VI. Pro milostné pletky nucen byl opustiti své rodiště, odebral se dobře jsa doporučen do Katalonie, kde král Alfons III. přijal jej do své družiny; nezdá se však, že mu udělil šlechtictví. Po delším pobytu odebral se A. do Monferrata k hraběti Vilému IV., odtud pak do Italie, kde našel mnoho příznivců. Kde a kdy zemřel, neví se. Jak velice lnul ku své vlasti, ukazuje jeho elegie na smrť posledního hraběte proven. Berengara IV., jehož dcera provdala se za Karla Anjouského. A. předvídá úpadek národnosti provenc. – Formou i obsahem patří básně jeho (celkem 53 písně milostné, sirventesy, chvalozpěvy lásky a elegie) k nejušlechtilejším plodům literatury provenc.; tištěny ve sbírkách provenc. básníků. Hrz.