Ottův slovník naučný/Aikin

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aikin
Autor: Emerich Maixner, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 535. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aikin [ékin]: 1) John, lékař a spisovatel angl. (* 1747 – † 1822), stud. v Edinburku a Londýně, kde také prováděl (od r. 1780) lékařskou praxi. Ale že k tomuto povolání nikdy opravdově nepřilnul, oddal se záhy literatuře, v které se zdarem a zálibou pěstoval popularisování přírodních věd. Se svou sestrou, paní Barbauldovou, vydával od r. 1792–95 Evenings at home, které do mnoha evropských jazyků byly přeloženy. První jeho literární práce pojednávající o podvázání arterií a upotřebení olověných praeparátů k léčivým účelům nemají valné ceny. Větší pozornosti zasluhují pojednání o nemocnicích, která byl sepsal k vybídnutí proslulého lidumila Howarda a sice: Thoughts on hospitals (London 1771), spis ten přeložen do francouzského jazyka, dále Appendix to the history of lazarettos, which contains the observations made by Mr. Howard in his concluding tour (London 1793). Nejvíce však proslavil se biografickými úvahami o lékařích anglických, jež složeny jsou v pamětním spise: Bibliographical memoirs of medicine in Great Britain from the revival of literature to the time of Harvey (London 1780. Původně A. choval myšlénku, sepsati dějepis anglického lékařství; nenaleznuv ale dostatečné podpory u vrstevníků, súčastnil se velmi četnými biografickými a historickými pracemi v 10svazkovém díle: General biographical dictionary, které zároveň s Enfieldem a jinými v l. 1796–1815 vydal. Mx.

2) A. Lucy (* 1781 – † 1864), dcera před., angl. spisovatelka, přispívala jíž v 17. roce do různých měsíčníkův a vydala veršované epištoly k ženám (Epistles on women), jakož i několik povídek pro mládež, než nabyla zvučnějšího jména historickým spisem Memoirs of the court of queen Elizabeth (Paměti dvoru královny Alžběty), které pak byly několikráte vydány. Po čtyřech létech napsala Memoirs of the court of James I., o nichž kritika poznamenala, že »se čtou jako román a jsou poučnější než mnohé dílo historické«. Pozdější Memoirs of the court of Charles I. (1833) jsou již slabší, a její poslední práce Život Addisonův (1843) veřejnost na dobro sklamala. A. zemřela v Hampsteadu u Londýna; její život a dopisy vydal P. H. le Breton pod názvem Memoirs, miscellanies and letters of Lucy Aikin (Lond. 1864).