Ottův slovník naučný/Ahriman

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ahriman
Autor: Justin Václav Prášek
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 493. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Ahriman, v Avestě Angró Mainjuš, u spisovatelů řeckých Areímanios, v náboženské soustavě mazdeistické a později avestické bůh tmy a tudíž i zlého principu, odvěký nepřítel světlého, dobrého boha Ahuramazdy, s nímž stálý svádí boj, ruše dobré obmysly jeho. Novějším studiem poznáno, že A. teprve průběhem dob pojat byl do náboženské soustavy íránské. Již v původním arijském kultu jeví se stopy obětí přinášených bytostem člověku nepřátelským, které vystupují pod záštitou noční tmy; později pojem bytostí těchto rozšířen, tak že vedlé tmy i mráz, sucho, dravá zvěř, choroby a nemoci za zjev jejich pokládány. Rozšířením kultu Ahuramazdova na západ do Médie a náboženskou opravou Dareiovou nauka o škodných bytostech šíře rozváděna, a působením médského magismu jednotlivé zjevy škodných mohutností zosobňovány. Přirozeným bylo důsledkem, že stálá protiva dobra a zla, světla a tmy došla projevu svého i v božstvu nejvyšším, načež Ahuramazdovi v protivu kladen bůh všech bytostí zlých, jménem A. Ze spisovatelů řeckých možno určiti dobu, kdy kult jeho vzešel. Jest to doba úpadku perské říše, jejíž králové i obyvatelé poddávali se babylonským pověrám a zaváděli je i do národního náboženství. A. jest prvým bohem tmy a zla, pánem všech temných démonův a mocí; příznaky jeho božské jsou protivou příznakův Ahuramazdových. Zdržuje se v zemi, v hluboké jámě, kterou sám byl vyhloubil, obklopen i s duchy sobě podřízenými svrchovanou tmou. Jediný rozdíl proti Ahuramazdovi v tom se shledává, že nikdež A. neprohlašuje se za bytost bez konce, poněvadž dle avestické nauky v boji svém se světlem konečně podlehne. V literatuře avestické sluje »zlým duchem«, »nejhorším«, »daeva daevů«, »pánem nad hojnou smrtí«, »o zlu vědoucím«, »tvůrcem bytostí zlých«, »týrajícím«. Proti Ahuramazdovi líčí se jako malomocný, podléhající. Malomoc jeho projevila se zvláště narozením Zarathuštrovým, jež marně hleděl překaziti. Jeho snaha jest bořiti a usmrcovati. Proti vševědoucnosti Ahuramazdově jest A. nevědomý a teprve z činů svých poznává následky jednání svého – příčina konečné jeho zkázy. Vše, co tvoří, koná s úmyslem, aby ničil blahodějné záměry Ahuramazdovy. Družina jeho skládá se ze šesti zlých duchů. Poněvadž země dělí říši A-ovu od říše světla, svádí A. tuhý boj s Ahuramazdou na zemi, boře dílo jeho a hřích, zvláště lež, lidem v srdce vštěpuje. Představovali si jej Peršané v podobě lstného hada a přinášeli jemu oběti na odvarování zloby a mstivosti jeho. Darmestetter, Ormuzd et Ahriman. Paříž 1878. Pšk.