| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Agrostis |
| Autor: |
Karel Vandas, František Sitenský |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 476. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Agrostis L., psineček, rod rostl. z řádu trav (Gramineae), s malými, 1květými, v latách sestavenými klásky. Plévy jsou přišpičatěné; plucha osinatá neb bezosinná nese na zpodu velmi kratičké, sotva patrné svazečky chloupků. Trávy jednoleté i vytrvalé, trsnaté, nízké neb statné, s listy plochými neb štětinkovitýmí a konečnou latou buď hustě staženou aneb obyčejněji za květu silně rozkladitou a bohatě větvitou s větvičkami květonosnými, jemně vláskovitými. Známo asi 100 druhů po celém světě, zvláště v mírnějších pásmech severní polokoule hojně rozšířených, z nichž některé jsou pravými světoobčany. Nejobecnější druh jest A. stolonifera L. (p. výběžkatý) všude na lukách, travinách i polích rozšířený. Na půdě mokré tvoří až do zimy hustý, jasně zelený trávník. Ač je rostlinou pozdní, koncem čce anebo počátkem srpna kvetoucí, přece je travou velmi cennou, pící výbornou, tloustnutí dobytka i dojnost krav podporující. Na suché půdě tvrdne, krní a nemá svých dobrých vlastností. Na luka však i pastviny doporučuje se síti jej pouze ve směsi s jinými travinami a jetelem. Od tohoto psinečka rozeznávají se dvě plemena, a sice prvé jako A. vulgaris With. (p. rozkladitý) s větvičkami i po odkvětu rozkladitými a na zpodu bezkvětnými, druhé jako A. alba Schrad. s větvičkami laty po odkvětu silně staženými a od samého dolejška květonosnými. Jako si A. stolonifera libuje v mokřinách, tak návidí A. vulgaris písčiny, vřesoviny, lesní mýtiny, sušší meze i svahy. Rostlina tato skromnou jest ve volbě půdy, skromnou i v touze po vláze. Poskytuje dobytku dobrou pastvu, hlavně ovcím, ale jen po skrovnu, neníť vydatnou a nehodí se proto na luka ani na pastviska nově zakládaná, leda za příměsek ku travnímu osevu na pastviny písčitorašelinné, kde o dobré trávy, jež by se tu dařily, jest nouze. A. spica venti, obtížný plevel na písčitých anebo i jiných lehčích, chudších půdách.Na půdách vápenitých bývá poskrovnu, nejhojnější jest na úhorech v jetelích. Z obilí trpí její přítomností ozimy a z těch nejvíce žito, zvláště když trochu vyzimovalo a tím silně prořídlo. Jaře nemívají mnoho tohoto plevele. A. spica venti úžasně se někdy rozšiřuje hlavně tím, že uzrává dříve než obilí, v němž roste, a vysemení se tu dříve, než byl spolu s obilím sklizen. Rozšiřování se tohoto plevele podporuje dlouholetá klíčivost jeho semene, již dlouho podrží i když při orání do větší hloubky se dostalo. Vláčení pole za mokra zvláště prý prospívá tomuto pleveli. Na pastvinách, na jejichž okrajích tu i tam se usadí, spásá jej rád dobytek, dokud lat nevyhnal, ale pak si ho nevšímá, a ani o stébla jeho, jež bývají hlavně žitné slámě přimíšena, hrubě nestojí. V sev. Americe ve Spoj. Obcích roste na rašelinných a vlhkých místech A. dispar Michx., statný druh poskytující tučnou píci. Nověji pěstuje se i ve Francii. V jižní Francii a Italii domácí jest velmi ozdobná travička A. elegans Thone, jež se pěstuje zhusta v zahradách pro okrasu. Jemných, obláčkovitých lat tohoto druhu upotřebívá se k dělání ozdobných kytic. Vs. Sit.
PD old 70