Ottův slovník naučný/Agrimensores

Ottův slovník naučný
Agrilus	Agrimensores	Agrimonia

Údaje o textu
Titulek:	Agrimensores
Autor:	Emanuel Tůma
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 471. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Agrimensores (lat.), zeměměřiči, jichž Římané ode dávna užívali při vyměřování táboru i při rozdělování pozemků. Jinak sluli též gromatici, od nástroje zvaného groma, původu asi etruského. Druhý nástroj, jímž měřili hlavně čáru poledníkovou, byl gnómón (γνώμων), jejž převzali od Řeků. S počátku zanášeli se vyměřováním a rozdělováním pozemků auguři naučivše se tomu od kněží etruských. Později provozovaly měření i osoby soukromé, též otroci. Takoví měřiči, svobodně volení, sluli za doby republiky finitores. Od dob Augustových byli k tomu určeni úředníci státní, jimž bylo se podrobiti státní zkoušce. Úkol jejich byl trojí: 1. rozdělovati pozemky, mezníky označovati, katastrovati a o celém jednání protokol sepsati; 2. při změnách majetku prováděli potřebné přepsání, resp. nové měření; 3. nejdůležitější úkol měli při sporech o hranice pozemkové. Při sporech menších pronášeli sami rozsudek, při větších podávali toliko dobrozdání. Za této doby požívali dosti veliké vážnosti, plat jejich byl zvláštními tarify stanoven. Seskupeni byli ve školy a vypěstovali v době I.–VI. stol. po Kr. zvláštní literaturu. Čelní místo mezi nimi má Iulius Frontinus, jehož dílo (De agrorum qualitate, de controversiis agrorum) kommentoval v V. stol. Aggenus Urbicus. Dále patří sem Balbus, Hygmus, Siculus Flaccus; barbarskou latinou psali v V. století M. Iunius Nipsus, Innocentius atd. – Nejlepší vydání pořídil K. Lachmann: Gromatici veteres, s diagrammy A. Rudorffa v Berlíně u Reimera 1848. Velikou zásluhu o exegesi nemálo obtížnou mají F. Blume, K. Lachmann, Th. Mommsen, A. Rudorff (Erläuterungen zu d. Schriften d. röm. Feldmesser, v Berlíně 1852). ET.