Ottův slovník naučný/Agobard

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Agobard
Autor: Jan Jaromír Hanel
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 454–455. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Agobard, arcibiskup lyonský, * r. 779, † 6. čvna 840. Stal se r. 813 koadjutorem arcibiskupa lyonského Leidrada a zasedl po smrti tohoto sám na stolici jeho. A. súčastnil se odboje Lothara, syna franckého kr. Ludvíka Pobožného, proti tomuto i dovozoval oprávněnost odboje toho zvláštním spisem, pročež zbaven jest r. 835 na sněmu v Diedenhofenu (Thionville) úřadu svého. Smířiv se však s kr. Ludvíkem dosazen již roku násl. opět v úřad. Jsa z nejosvícenějších mužů doby své brojil A. v četných spisech svých především proti bludům církevním, šířeným španělským schismatikem Felixem d'Urgel († 818), i proti pověře, že bouřky a nemoci jsou dílem čarodějníků, což však mu nebránilo, použiti pověry této za šíření se nákazy (cholery?) k obohacování církve. V dějinách práva něm. i franc. má A. význam hlavně pro horlení své o sjednocení veškerých národností franckých na poli práva. Ve spise svém Epistola adversus legem Gundobadam et impia certamina, quae per eam geruntur zavrhuje A. soudní souboj a tak zvané očisty, žehrá trpce na nejistotu právní z osobnosti práv vznikající a žádá císaře, aby odstraně práva jednotlivých národností pod jeho žezlem spojených prohlásil právo ripuarských Franků, podlé kterého sám žije, v celé říši za výhradně platné. Spisy A-ovy vydány poprvé r. 1405, pak od Baluzea roku 1666. Srv. Hundeshagen, Dissertatio de Agobardi Agobard L. vita et scriptis. Giessae 1831, zejména Bluegel, De Agob. a Lugdun. vita et scriptis 1865. —l.