Ottův slovník naučný/Afakia

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Afakia
Autor: Jan Deyl
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 314–315. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Č. 78.
Č. 79.
Č. 80.
Č. 81.
Č. 82.

Afakia (řec.), bezčoččí, jest stav oka, které již nemá čočky ve své optické soustavě, totiž za zornicí, což vzniká, když čočka buď vůbec z oka ranou nahodilou neb operací byla odstraněna, nebo když byla vyšinuta ze své normální polohy, stranou do vnitra oka aneb trhlinou vnitřních blan očních vnikla mezi zevní a vnitřní vrstvu stěny oční. V obou posledních případech čočka vyšinuta byvši ze své polohy nalézá se dosud sice v oku, avšak nejsouc na svém místě nemůže sloužiti svému určení, nemá totiž vlivu na lom paprsků do oka vnikajících. Následkem ztráty této lomivé moci čočky nevidí oko afakické zřetelně, neboť paprsky od jakéhos svítícího bodu S, na př. z nekonečné vzdálenosti (rovnoběžné) přicházející, které by za přítomnosti čočky se spojily právě na sítnici ve zřetelný obraz (viz vyobr. č. 78. »o«), bez pomoci čočky v oku afakickém jsou v oku mnohem méně sbíhavými, tak že by zřetelný obraz povstal as kdes za sítnicí (viz vyobr. č. 79. »o«), na kteréž z té příčiny tvoří se kruhy rozptýlené (viz vyobr. č. 79. k) místo zřetelného obrazu, poněvadž sítnice zachycuje paprsky, které ještě se nespojily. Aby oko afakické zřetelně vidělo, nahrazuje se odstraněná čočka (nejčastěji po operaci šedého zákalu čočky) sběrnou čočkou skleněnou před oko vloženou čili brejlemi zákalovými, které přejímají úkol za čočku oční, lámajíce paprsky k větší konvergenci, tak že opět povstati mohou zřetelné obrazy na sítnici (viz vyobr. č. 80. »o«). To platí již pro paprsky z nekonečné vzdálenosti jdoucí čili rovnoběžné. Čím však bližší bod svítící S, tím rozbíhavěji dopadají paprsky na oko, tím většího jich zlomení třeba v oku, aby se spojily ve zřetelný obraz: oko zdravé se přizpůsobuje různé rozbíhavosti paprsků různě blízkých předmětů tím způsobem, že pomocí svalu vnitroočního může svou čočku učiniti vypuklejší, tlustší a tím ovšem lomivější (viz vyobr. č. 81.); čím bližší jest bod svítící (na př. při čtení), tím rozbíhavěji dopadají paprsky, tím vypuklejší stává se čočka oční, aby paprsky učinila sbíhavými ve zřetelný obraz (viz vyobr. č. 81. »o«): poněvadž oko afakické své čočky již nemá, nemůže se k paprskům různě vzdálených bodů svítících přizpůsobiti čili oko afakické nemá akkommodace; k vidění do blízka, na př. ku čtení, potřebuje oko takové mnohem silnější sběrnou čočku než pro dálku; čočka ta jest o to silnější (viz vyobr. č. 78. a), oč by čočka v oku zdravém stala se při pohledu do blízka (čtení) vypuklejší (viz vyobr. č. 81. a). Ze sběrná čočka skleněná skutečně má v oku afakickém (operovaném) týž účinek na lom paprsků jako čočka živá oka zdravého, dokázal Méry 1708 Akademii francouzské. Afakické oko, zvlášť po operativním odstranění zkalené čočky, dosahuje poměrně zřídka normální ostrosti zrakové, což často bývá podmíněno nepravidelným zakřivením rohovky po zhojení řezu (v. Astigmatismus) aneb utvořením se záhybů a jemných zkalenin na blánce pouzdra, někdy úplně průhledného, z něhož čočka byla vyňata; záhyby a zákaly ty reflektují, absorbují neb rozptylují světlo, čímž obrázky na sítnici se tvořící mají méně světla. Někdy vídají afakičtí lidé zvláště po operaci šedého zákalu chvílemi obzor v rudé záři (viz Erythropsie). D.