Ottův slovník naučný/Aesculus

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aesculus
Autor: Josef Dědeček
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 291–292. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Č. 76. Aesculus Hippocastanum L. (Maďal), větévka s listy a květenstvím změnš.
Č. 77. Aesculus Hippocastanum L. (Maďal).
a) květenství, b) květ skoro v přiroz. velikosti, c) květ v průřezu, d) semenník, e) tyčinka, f) plod pukající, g) semeno v přiroz. vel., h) v průřezu.

Aesculus Linné, rod rostlin z řádu Aesculinae, čl. Hippocastaneae. Strom s listy dlanitými, 5–7četnými (viz vyobr. čís. 76.) a vstřícnými, zřídka (Ae. californica Nutt.) s palisty. Květy vrcholové, v bohatých hroznech nebo latách ztuha vztyčených (vyobr. 77. a). Kalich 5zubý, koruna (vyobr. b, c) 4–5listá, souměrná, plátků prostých, nehetnatých, s tyčinkami (vyobr. 77. e) 6–8, z nichž 7 bývá dolů skloněno, a 1 vaječníkem (vyobr. 77. d) se zkřivenou čnělkou. Plody (vyobr. 77 f) jsou tobolky s masitým zeleným obplodím, někdy hladkým, někdy ježatým, obsahujíce v každém ze 3 pouzder po 1, zřídka po 2 zakulacených, velkých semenech s tlustými dělohami (vyobr. 77 g, h). Koch a jiní dělí rod Ae. na: a) Hippocastanum, b) Pavia, c) Calothyrsus a d) Macrothyrsus. K oběma prvním náleží nejvíce druhů a z nich nejobecnější Ae. Hippocastanum L., maďal, jirovec, koňský nebo divoký kaštan. (Viz vyobr. č. 76. a 77.) Strom tento až 30 m vys. roste prý dle Heldreicha volně v M. Asii, odkud snad jej přenesl Busbeck okolo r. 1557 do Cařihradu. Rak. vyslanec v. Ungnad zaslal jej do Vídně, odkudž, byv tu ředitelem cís. zahrady Clusiem valně rozmnožen, šířil se dále po Evropě. Košatou korunou z široka kuželovitou, jejíž lupeny v suchých létech záhy ztrácí, za vlhkého, teplého podzimu listů i květů znova nabývaje, stal se maďal oblíbeným stromem v stromořadích a prospívá zároveň i dřevem, na řezby a furnýry hledaným, i ovocem, pro rozmanitou zvěř, zejména ovce a vepře velmi vydatným. Maďal pěstuje se nejseverněji až po Rujanu; v Petrohradě již trpí mrazem. Od příbuzných liší se klínovito-opak vejčitými, zakončitými a 2krát pilovitými, svraskalými 5–7 lístky, 5listou, bílou a červeně skvrnitou korunou (u pěstované odrůdy flore pleno plnou), jejíž nehty kratší jsou než kalich a tyčinky zdélí koruny, a posléze ostnitými plody. Ostatní druhy pocházejí ze Sev. Ameriky, totiž: 1. Ae. flava Ait. (Pavia Mönch.) z jižních a středních států. Tato má lístky po 5, kopinaté, zakončité, skoro 2krát pilovité. Koruny bledožluté 4listé, lístků k sobě skloněných, nehtu delšího než kalich. Tyčinky jsou kratší než koruna, a plod bezbranný. 2. Ae. Pavia L. (Pavia rubra Lamck.) zteplejší Sev. Ameriky. Má listy pětěné, lístků elliptičně nebo podlouhle kopinatých, zakončitých, nstejně pilovitých. Koruna růžová, plátků čtyř, k sobě skloněných. Jich nehet zdélí kalicha a tyčinky kratší než koruna. Plody bezbranné. 3. Ae. rubicunda Lodd. (Pavia rosea hort.). Liší se od předešlé 5–7četnými listy, tyčinkami delšími než koruna a plody někdy měkce ostnitými. Od Ae. Hippocastanum, s nímž někdy pospolu roste, tvarem lupenů jemu se podobajíc, rozeznává se 4listou korunou purpurovou a tupými, nikoli lepkavými pupeny. 4. Ae. glabra Willd. (Pavia) podobá se k Ae. flava, proti níž ale má tyčinky delší než koruna a plody ostnité, a 5. Ae. discolor Pursh. s lístky 5, obak dlouze zúženými, na líci hladkými a sivozelenými, na rubu šedoplsťnatými. Pod žlutou korunou vyniká růžový kalich. Plody bezbranné. Porůznu pěstují se ještě Ae. californica Nutt. (Calothyrsus), parviflora Walt. a chinensis Bunge. Děd.