Ottův slovník naučný/Aequivalent

Ottův slovník naučný
Aequivalence	Aequivalent	Aequivocus

Údaje o textu
Titulek:	Aequivalent
Autor:	Matouš Talíř, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 273–274. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aequivalent (z lat.), rovnoplatnost, nazývá se vůbec částka ustanovená jakožto náhrada za věc zcizenou, zhoršenou nebo za věc, která by v jiné způsobě měla býti poskytnuta; pak jako výkupné za nějaký požadavek. Ve zvláštních pak případech znamená:

1) Ae. v lučbě viz Aequivalence. – 2) Ae. mechanický viz Teplo.

3) Ae. poplatkový jest v právu finančním dávka, kterou z pravidla mají platiti osoby právní proto, že jmění osob těch neměnívá tak často svého držitele, jako jmění osob soukromých, čímž uchází eráru poplatek, jaký vyplývá z častějšího převodu jmění při osobách soukromých. Dle rakouského práva finančního jsou podrobeny ae-u poplatkovému: a) osoby právní, jejichž členům nenáleží díl společného jmění základního (jako nadání, beneficie, chrámy, duchovní a světské obce, pak spolky, ústavy a jiné sbory a společnosti vůbec, jichž členové nemají nároku na podíl jmění základního); b) osoby právní, jejichž členům náleží podíl na společném jmění základním (jako podniky akciové a jiné společnosti výdělkové), není-li při společnostech výdělkových jejich trvání obmezeno na dobu života účastníků neb jejich dědicův aneb na dobu určitou ne delší 15 let; c) spolky a jednoty na vzájemnosti spočívající, jež podle stanov obraly sobě za úlohu, zabezpečovati a poskytovati dělníkům, pomocníkům a učenníkům peněžné podpory v případě onemocnění, pense v případě invalidity a stáří, a pak pense pro jejich vdovy a sirotky (jako dělnické pokladny nemocenské a invalidní, spolky pensijní, spolky pohřební, podporovací a p.), neprovozují-li žádný podnik k výdělku hledící, a konečně d) společenstva výdělková a hospodářská do rejstříku zapsaná aneb na zásadě svépomoci spočívající a záložny. – Předmětem ae-u poplatkového jest při osobách sub a) uvedených veškeré jmění, jak nemovité, tak i movité, kdežto ve všech ostatních případech (ad b–d) jest jeho předmětem pouze jmění nemovité. Ae poplatkový předpisuje se za určitá období (10 let) na základě podaných přiznání, a to dle stavu jmění, jaký byl na počátku řečeného období. Poplatek sám obnáší při právních osobách sub a) naznačených 3% hodnoty jmění nemovitého a 1 ½ % čisté hodnoty věcí movitých, t. j. hodnoty vybývající po srážce požadavků, jež zmenšují jmění kmenové. Při veškerých ostatních osobách ae-u poplatkovému podrobených předpisuje a vybírá se poplatek ten (jak již uvedeno) pouze z věcí nemovitých 1 ½ %. Ve všech případech budiž ještě připočtena 25 % přirážka.

Za rozličnými příčinami veřejnými (náboženskými, státními, vyučovacími, dobročinnými a humanitními) poskytuje se osvobození od Aequivalent-u poplatkového. Osobní osvobození jest poskytnuto pouze majitelům beneficií, jejichž čistý příjem z beneficií bez ohledu na ostatní osobní příjmy beneficiantovy nepřevyšuje ročně 500 zl.

Od ae-u poplatkového budiž rozeznáván poplatek úhrnkový čili paušál poplatkový. Viz Paušál berní.

Co do vyvinování se ae-u poplatkového srv. Výklad, jak ekvivalent poplatkový platiti mají nadání, beneficia atd. od K. Stehlíka, v Praze 1869, a co do podrobnějších ustanovení platících srv. Das Gesetz vom 9. Februar 1850 über die Gebühren u. s. w. Vom Fin.-Minist. veranlasste Ausgabe, Vídeň 1886. Tř.

4) Ae. v německém chudinství. Naproti domovskému zřízení chudinskému, v Bavořích až dosud platícímu, zavedeno bylo pro obvod bundu severoněmeckého zákonem ze dne 6. června 1870 chudinské zřízení zakládající se na t. zv. podpůrném bydlišti (obec, v níž určitý jednotlivec po 2 léta nepřetržitě se zdržoval). K udělení podpory zavázána jest obec, jíž se týče, resp. subsidiárně určitý zemský chudinský svazek. Za důvod povinnosti té udala kommisse, která zákon vypracovala, že dotyčný svazek chudinský k udělování podpory zavázán jest právem proto, že měl po všechen dřívější čas prospěch z jeho hospodářských výkonů; toť zásada ae-u hospodářského. Důvod ten zamítnut byl skoro se všech stran, ode všech vědeckých pracovníků (Luthardta, Waentiga, Marschalla, Rocholla, Adickesa a j.). Než správnost jeho dovodil, aspoň co obecních chudinských svazků se týče, Muensterberg v díle Die deutsche Armengesetzgebung u. das Material zu ihrer Reform (v Lipsku 1887), str. 212–226. Nepřístojnost důvod ten applikovati též na zemské svazky chudinské dovodil týž, str. 212–234; než přes to, že zde myšlénku ae-u hospodářského asi sotva bude možno zásadně držeti, mohou přece docela dobře se naskytnouti případy, kdy lze právem o faktickém ae-u mluviti.