Ottův slovník naučný/Aelius

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aelius
Autor: neuveden, František Kropsbauer, Eduard Šarša, Antonín Gottwald
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 259–260. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aelius: 1) Tribun lidu nebo praetor r. 158 př. Kr. provedl r. 15G zákon Ae-iův, kterýž později zákonem Fufiovým byl potvrzen (viz Aelia et Fufia lex). – 2) Ae. Aristides, řecký rhétór, viz Aristeidés.

3) Ae. Catus, vlastně Sextus Aelius Paetus Catus, první římský spisovatel právnický koncem III. a poč. II. stol. př. Kr., aedil r. 200 př. Kr., 198 konsul, 194 censor, vyznamenával se jako výtečný právní rádce. Jeho dílo Ius Aelianum čili Tripertita, k němuž Labeo a Gaius psali kommentáře, jmenuje Pomponius »kolébkou práva«. Spis ten dělil se na tři díly, z nichž první obsahoval text dvanácti desk, druhý výklad jich a třetí formuláře praktické pro strany práva se domáhající. Nedosti na tom, že dílo toto na nás nedošlo, není nám ani z obsahu jeho mnohem více známo, než to, jak bylo rozděleno. Kr.

4) Ae. Donatus viz Donatus. – 5) Ae. Festus viz Aphthonius.

6) Ae. Gallus, spisovatel práv. za císaře Augusta, sepsal slovník právnických významů s věcnými výklady o 2 knihách, zvaný De verborum, quae ad ius pertinent, significatione (O významu slov právnických). Kr.

7) Ae. Hadrianus viz Hadrianus. – 8) Aa. Lampridius viz Scriptores historiae Augustae.

9) Ae. Ligus, odpůrce Ciceronův, podporoval r. 58 př. Kr. návrhy Clodiovy na vypovědění Cicerona a jako tribun lidu r. 57 opíral se vší mocí návrhu, aby byl Cicero z vyhnánství nazpět povolán.

10) Ae. L. Praeconinus Stilo, rytíř římský z Lanuvia, * asi r. 154 př. Kr., dosáhl vysokého věku. Byl stoikem a stoupencem optimátů, znal důkladně literaturu řeckou a římskou, jakož i starožitnosti. Ty, kdož s ním spřáteleni byli, vyučoval literatuře a řečnictví. Žákem jeho byl polyhistor Varro, který osvojil si od něho učenost všestrannou, jakož i řečník Cicero. Poněvadž urozeným Římanům řeči skládal, nazván jest Stilo. (Suetonius de gramm. 3.) Napsal výklad nejstarších literárních památek římských, totiž písní Saliův a zákonů XII desk. Mimo to vydal spis De proloquiis a sestavil seznam Plautových veseloher, z nichž uznal 25 za pravé. Jeho spisy známe pouze z citátův spisovatelů pozdějších. (van Heusde, Disquisitio de L. Aelio Stilone etc. Trai. ad Rh. 1839.) Ša.

11) Ae. Marcianus viz Marcianus.

12) Ae. Melissus, grammatik římský ve II. stol. po Kr., vykládal spisy starších spisovatelů římských, zvláště Cicerona a Vergilia. Napsal též De loquendi proprietate. Nedostatek důkladnosti nahrazoval sofistikou a chlubností. Z jeho spisů nic se nezachovalo. (Srov. Gellia N. A. XVIII, 6, 1.) Ša.

13) Ae. Saturninus viz Saturninus. – 14) Ae. Seianus viz Seianus. – 16) Ae. Sextus Paetus Catus viz Ae. Catus. – 16) Ae. Spartianus viz Scriptores historiae Augustae.

17) Ae. Tubero: L. Aelius Tubero, vrstevník Ciceronův, švakr jeho a přítel, byl od r. 61–58 před Kr. legátem Q. Cicerona v Asii. Složil letopisy, ale není jisto, bylo-li dílo jeho ukončeno a vydáno, či přešel-li snad materiál, který sebral, na syna jeho Quinta. Ve filosofii klonil se k nové akadémii a skeptik Ainesidémos připsal mu své Πνρρώνειοιλόγοι. Srov. Teuffel: Gesch. d. röm. Literatur, 4. vyd., §. 172., 8. Gd.

18) Ae. Tubero Q., syn předešlého, řečník, právník a dějepisec. Žaloval roku 46 př. Kr. Q. Ligaria, jehož obhájcem byl Cicero. – Sepsal dílo dějepisné, nadepsané Historiae, jež obsahovalo výklad o dějinách římských od nejstarších dob až do počátku občanské války mezi Caesarem a Pompeiem. Mínění často proneseného, že užil v díle tom látky po otci zděděné, nelze dokázati. Sloh jeho byl archaistický, podobaje se v té příčině slohu Varronovu a Sallustiovu. Z díla toho zachovaly se jen skrovné zlomky. Z právnických spisů jeho uvádí se dílo Super officio iudicis. Ve filosofii byl horlivým stoupencem stoicismu a oblíbeným žákem Panaitiovým. Srov. Teuffel: Gesch. der röm. Literatur, 4. vyd., §. 139., 2. a 208., 1. Gd.