Ottův slovník naučný/Aegejské moře

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Aegejské moře
Autor: Vladimír Pech
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 253–255. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Egejské moře

Aegejské moře (Αἰγαῖον πέλαγος neb Αἰγαῖος πόντος, lat. Aegeum mare) nazývá se severových. čásť moře Středozemního, které nyní zhusta zkaženým jménem ze starořeckého pojmenování vzniklým (Aegeopelago, Agiopelago, Azopelago, Arcipelago) Archipelagem se nazývá; Novořekové jmenují je Aspri Thalassa, Turci Ak-Deniz, t. j. Bílé moře naproti moři Černému. Na záp. a sev. ohraničeno je Ae. m. poloostrovem Balkánským, na vých. Malou Asií, jižní pak hranice táhne se v oblouku od mysu Malia na Peloponnésu přes ostrovy Cerigo, Cerigotto, Krétu, Kaso, Karpatho a Rhodos k jihozáp. cípu Malé Asie. Na jihových. souvisí s mořem Levantským, na jihozáp. s mořem Iónským a na severových. skrze Dardanelly (Helléspont), Propontidu a Bosporos s Černým mořem. Délka jeho od sev. k jihu obnáší 670 km, průměrná šířka 300 km a rozloha 196.350 km2. Četnými skupinami a řadami ostrovů rozděleno jest ve více částí, kteréž ve starém věku mívaly zvláštní jména: severní čásť mezi pobřežím, poloostrovem Chalkidikou a ostrovy Samothrakou, Imbrem a Lemnem slula mořem Thráckým, jihozáp. čásť mezi Kykladami a Peloponnésem mořem Myrtojským, jižní mezi Kykladami a Krétou mořem Krétským, vých. pak čásť nazývána na severu mořem Ikarským, na jihu mořem Karpathským. Pobřeží Ae-ho m., ať již náleží pevnině neb ostrovům, jest až na malé výjimky hornaté a příkré, ale mohutně rozečleněno, tak že jest končinou v Evropě nejvíce rozčleněnou. Na sev. pobřeží záp. od Helléspontu vniká na 60 km do pevniny záliv Sarosský (Μέλας κόλπος) a ohraničuje spolu s Helléspontem poloostrov Gallipolský (thrácký Chersonnés). Dále na záp. následuje záliv Enosský při ústí Marice, jehož přístav však nyní pískem zanesen jest, a Kavalský, naproti ostrovu Thasu; mezi Thasem poloostrovem Chalkidikou a pevninou prostírá se záliv Orfanijský čili Rendinský (st. Strymonský), kterýž na sev. úpatí rudonosného Pangaia se dotýká a na záp. zátoku Akanthskou tvoří. Poloostrov Chalkidiké, mezi zálivy Orfanijským a Soluňským, dělí se ve tři úzké ostrohy: hornatý Hagion Oros (st. Akté), na kteréž ční daleko viditelná hora Athos (1935 m), Longos (st. Sithonia) a Kassandru (st. Palléné), kteréžto majíce hojnost dobrých přístavů byly ve starém věku cílem řecké kolonisace. Tyto ostrohy poloostrova Chalkidického obklopují zálivy Athónský na vých. a Kassanderský na záp., kteréž druhdy nazývány byly podlé měst při nich ležících (Singitský a Toronský). Od záp. břehu makedonského oddělena je Chalkidiké zálivem Soluňským (Thermajským), kterýž mezi mysem Posidi na Kassandře a úpatím pohoří Kisova (Ossa) v Thessalii má na 50 km šířky a na 80 km až k ústí řeky Vardaru do pevniny se táhne. Na hornatém a srázném pobřeží thessalském není zátoky pozoruhodnější; teprve mezi Thessalií a Euboiou proniká Ae. m. úžinou Tricherijskou jen 8 km širokou do země a tvoří tu dva značné zálivy: na sev. Voloský (Pagasajský), kterýž na vých. a jihu poloostrovem Isthmií hákovitě zahnutým uzavřen jest, tak že spíše jezeru se podobá, a zál. Zitunský (Malický), táhnoucí se mezi horami Othrys a Oitou až k Thermopylám. Na jihovýchod odtud následuje průliv Talantský (Eubojské m.), jenž k úžině Eripu[red 1] až na 60km šířky se zúžuje, ale potom na jih opět se šíří tvoře záliv Petalijský. Úžina tato odděluje od pevniny velký, táhlý poloostrov[red 2] Euboiu. Čím dále na jih, tím hlouběji vniká moře do pevniny; za poloostrovem Attickým rozkládá se záliv Aiginský (Saronský) 60 km dlouhý a 45–55 km široký a tvoří na severových. zátoku Eleusinskou, na severozáp. pak Kechriajskou (Kenchreajskou), východní to přístav Korintu. Uprostřed zálivu vypíná se z vln mořských ostrov Aigina s chrámem Zeva Panhellénského, daleko viditelným, a blíže břehu argolského Angistri (Kekryfaleia) a Poros (Kalauria) se slavným chrámem Poseidónovým. Naproti Kalaurii leží zátoka Pogonská, přístaviště starého obchodního města Troizeny; něco dále odtud na záp. vybíhá do Ae-ho m. poloostrov Methana, tvoře po obou stranách svých dvě značné zátoky. Mimo uvedené větší ostrovy nacházejí se v zálivě Aiginském mnohé menší, tak že tato čásť Ae-ho m. prvopočátky plavby nad míru usnadňovala. Hornatý poloostrov Argolský s mnohými ostrovy v sousedství odděluje záliv Aiginský od Nauplijského (Argolského), kterýž v šířce 24 km od jihových. na severozáp. do pevniny proniká a znenáhla se zúžuje maje na severových. straně četné menší zátoky. Další pobřeží peloponnésské nemá značnějšího rozčlenění, až teprve mezi mysem Malia a ostrovem Elafonisi (st. poloostrov Ogunathos) objevuje se záliv Vatický (Boiský). Na jihu jeví se členitost Ae-ho m. ponejvíce na ostrově Krétě, kteráž na sev. břehu svém má prostranné zálivy: kisamský, Chaniajský, Armyroský. Mirabellský a Sitiajský. Pobřeží maloasijské vyniká členitostí nad evropské a majíc hojně zálivů i menších zátok s množstvím dobrých přístavů a rejd, jest pro plavbu a obchodní spojení velmi důležito. Pozoruhodnější zálivy jsou: Adramyttský či Edremidský, Candarlycký, Smyrenský, Scalanovský neb Kušadasijský se zátokou Sigadžickou. Mezi zálivy Smyrenským a Scalanovským vybíhá rozvětvený poloostrov naproti ostrovu Chiu s proslulým přístavem Česmejským. Na jihozáp. pobřeží maloasijském jsou dále zálivy Mendelijský, Kojský (Keramejský) a Symijský.

Jakož tedy břehy Ae-ho m. vynikají vzácným rozčleněním, tak také ostrovy jeho netvoří rozsáhlých, kompaktních území, nýbrž roztříštěny jsou v množství menších obvodů; při tom však velikost jejich je vždy dostatečná, aby obyvatelstvo v existenci své bylo nezávislým na okolí, a poskytovaly mu prostředků k samostatnému vývoji. Ostrovy tyto podobají se rozervané hornatině, jejíž údolí a kotliny mořem se naplnily a temena hor vyčnívají; ukazují pak zřetelně, že jsou pouhým pokračováním sousední pevniny. Tak jeví se Kyklady a Astropalia ze Sporad prodloužením Euboie a Attiky; Thaso, Samothraki, Imbro a Limno náležejí ku pobřeží thráckému a ostatní k Malé Asii naznačujíce zároveň Rhodem, Karpathem a Kasem spojení s vých. břehem krétským, kdežto z polohy Cerigotta a Ceriga souvislost Kréty s Peloponnésem jest patrna. V době třetihorní prostírala se na místě těchto souostroví, jak poprvé Spratt 1847 vyložil, pevnina, pokrytá četnými jezery dílem brakickými, dílem sladkovodními. Neumeyer rozděluje Ae. m. doby tehdejší na dvě hlavní části, kteréž pevninou od břehů attických a eubojských směrem ke Kou a Halikarnassu se táhnoucí odděleny byly. Sev. tůň spojena byla skrze záliv Voloský s jezerem, které v Thessalii se prostíralo, a souvisela také úzkými průlivy s oddílem jižním, který přes isthmus a záliv korinthský až do Achaje, Aitólie a Akarnanie dosahoval. O životě, jaký na březích těchto vnitrozemských jezer panoval, poučují nás četné kosti ssavců, zachované v červeném jílu u Pikermi na úpatí Pentelika. Živočichové tehdejší mají nejvíce příbuzných mezi dnešní zvířenou v Africe a jižní Asii v oné však době rozšířeni byli od Indie až do záp. Evropy. Z toho nutno souditi, že v době třetihorní Řecko s Asií i Afrikou přímo souviselo. Na sklonku doby pliocénní počala se tato souvislost uvolňovati, a moře Středozemské, kteréž dotud jen úzkým pruhem na vých. až k ostrovu Kypru dosahovalo, šířilo se znenáhla na sever, ale teprve v době diluviální nabylo Ae. m. nynější podoby své. Také vznik Bosporu a spojení Ae-ho m. s Černomořím náleží době geologicky poměrně pozdní.

Hloubky celkem od sev. k jihu přibývá a největší (1225 m) je mezi ostrovy Samem, Chiem a Andrem; avšak i na pobřeží a mezi ostrovy je dosti značná; v průlivě Talantském pod horou Telethrion na Euboii obnáší již při vzdálenosti 950 m od břehu přes 400 m, u hory Athos při vzdálenosti 500 m 150–180 m a blíže ostrovů nelze obyčejně ještě při hloubce 230–270 m dna dosíci. Příliv a odliv je jako vůbec v moři Středozemním nepatrný a na příkrém pobřeží, kde nad to i vliv větrů účinkuje, nelze ho téměř ani pozorovati. Hérodotos připomíná příliv a odliv v zálivu Malickém; v těchto místech mohl býti nejspíše znatelný, poněvadž záliv je mělký a pobřeží při ústí Spercheia (Hellady) ploché, tak že, vystoupilo-li moře jen o ⅓-½ m, zaplavilo již značný pruh pobřeží. Za podobných příznaků uvádí též příliv a odliv u Potidaie na pobřeží makedonském (Hér. VII. 188. VIII. 129.).

Proudy Ae-ho m. podobají se proudům moře Severního. Poněvadž v již. částech moře Středozemního mnohem více vody se vypařuje, nežli řeky jí přivádějí, a v Černém moři naproti tomu následkem nižší teploty úbytek vody je daleko menší a nad to mohutné přítoky stále nové spousty vodní přivádějí, trvá následkem toho skrze Bosporos, Propontidu a Dardanelly stále mocný přítok vody z Cernomoří do Ae-ho m. Od východu svého z Dardanell uchyluje se proud tento k ostrovu Lemnu, kterýž na obou stranách obtéká a u břehu thráckého mezi horou Athos a ostrovem Imbrem protiproud působí. Hlavní proud silou rotační a přemocí větrů severových. k jihozáp. hnán. nabývá v průlivech u ostrova Andru značné síly a stýká se mezi Kykladami s proudem středomořským, který podél jižního břehu Malé Asie mezi Rhodem a pevninou do Ae-ho m. vnikaje podél sev. břehu Kréty od záp. k východu se táhne. Spojený tento proud žene se pak u mysu Malia rychlostí 1 mořské míle za hodinu do moře Středozemského a následkem toho je moře v místech oněch stále bouřlivé a bývalo ve starověku postrachem plavců. Podobně jako na vých. pobřeží anglickém vzniká zde vlivem proudu jižního na záp. pobřeží Malé Asie proud směrem od jihu k sev., který však čásť vod svých stále ku proudu dardanellskému vysílá a mezi ostrovy a poloostrovy značných odchylek doznává. Větry na Ae-m m-ři jsou celkem pravidelny a zřídka mění se ve zhoubné orkány; jenom v krátké době zimní kolísají větry i počasí nepravidelně. Po 8 měsíců v roce vanou větry severových., sev. a severozápadní, zvané »etesie«, a dují po celém moři; jsou suché, zdravé, čistí vzduch a odstraňují zvláště nezdravé vlhko v údolích; někdy nabývají veliké síly, ale jsouce pravidelny, nepřivozují nebezpečenství, poněvadž plavec při současné čistotě vzduchu na velké vzdálenosti cíl svůj poznati může a v hojných, bezpečných přístavech snadno ochrany nalézá. Jihových. a jihozáp. větry objevují se v létě s velikou prudkostí, ale nemívají dlouhého trvání.

Neobyčejné bohatství krásných zálivův a hojnost ostrovů po vodách řeckých rozptýlených nabádaly již záhy obyvatelstvo pevniny, aby se odvažovalo na moře. Proto panoval již od nejstarších dob na celém moři čilý ruch plavecký a Foiničané i Řekové proslavili se na něm jako obchodníci i jako námořní válečníci. Zvláště Řekové seznavše od Foiničanů důležitost jeho obchodní, pokryli pobřeží jeho četnými osadami, které znamenitého rozkvětu dosáhly. Také dějiny středověké i novověké ukazují nám dostatečně, kterak obchodní důležitost jeho nikdy nebyla podceňována, hlavně svědčí o tom zimničná snaha obchodních republik italských, aby sobě pojistily državy v Ae-m. m-ři. Avšak za našich dnů jsou pobřeží v poměru k důležitosti své řídce zalidněna; záp. pobřeží na př., kteréž Řecko, Thessalii a jihozáp. čásť Makedonie zabírá, nemá právě mnoho vynikajících míst přístavních a obchodních. Od mysu Malia až k poloostrovu Argolskému má pobřeží v délce 150 km jediné pozoruhodné místo Napoli di Malvasia (Monembasia st. Epidauros Limera) a jenom v zálivu Aiginském, kterýž má dobré přístavy Kechriais, Peiraios (přístav Athénský) a přístavy na ostrovech Aigině, Poru a Kuluri (Salamině), panuje život čilejší. Sev. pobřeží nemá nyní mimo Solun velkého města přístavního, a také východní pobřeží, kde druhdy kvetla obchodní města řecká, Adramyttion, Fókaia, Smyrna, Efesos, Kolofon, Halikarnassos a Knidos, jest nyní zanedbáno.

Smyth: The Mediterranean (London 1854); Boguslawski: Handbuch der Oceanographie (Stuttgart 1884); Spratt v Journal of the geological society of London sv. I, III, XIII, XIV. 1847–58; Neumann & Partsch: Physikalische Geographie von Griechenland. p.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Podle Oprav na konci I. dílu: 253 str., 1. sl., 1 řád. zdola, čti Euripu. (dostupné online)
  2. Podle Oprav na konci I. dílu: 254 str., 1. sl., 2 řád. shora, místo poloostrov čti ostrov. (dostupné online)