Ottův slovník naučný/Advitalitní smlouva

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Advitalitní smlouva
Autor: František Kropsbauer
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 241. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Advitalitní (t. j. doživotní) smlouva je smlouva, kterou poskytuje manžel manželu doživotní právo užívaci buď celé pozůstalosti své nebo poměrného dílu, pro případ, že jej oprávněný přežije. Původ smlouvy té odvozuje Unger z německé »Leibzucht«; proti němu hájí Ogonowski (ve spise »Das österreichische Ehegüterrecht«, Lipsko 1880) názor, kterýž i Randa sdílí, že má a. s. původ v právě polském, a sice byla ve statutě krále Zikmunda z r. 1543 stanovena zvláštní formule právní, pro případ, když manželé si navzájem přislíbí pro dobu života strany, která druhou přežije, užívání jmění počínající od smrti manžela. Záhy počal se tento poměr ujímati jako právní obyčej také v t. zv. zemích dědičných, ježto se tím naskytla příležitost manžely větší měrou obmysliti, než tehdejší testamentámí posloupnost dovolovala, což vyvolalo dvorské dekrety ze dne 31. říj. 1785 č. 489 s. z. s. a 10. říj. 1787 č. 985 tamtéž, jež chtěly v duchu tehdejší legislace stlačiti podíl, na který se a. s., zatím již mocné kořeny zapustivší, vztahovati může, na míru ustanovenou při posloupnosti ze zákona. Ponenáhlu však získávala si volnost a. s.-vy víc a více půdy, až konečně ji obecný zákonník občanský pro země rakouské přijal tak, jak shora definována, vynechav požadavek vzájemnosti vytčené právem polským. Předpisy stran a. s.-vy obsahují §§. 1255 až 1258 uved. zák., kdež ustanoveno, že manželovo právo z ní vyplývající teprve po smrti druhé strany nabývá platnosti, že tedy není druhý manžel v nakládání se svým jměním nikterak vázán. V souhlase se zákonodárstvím starším (hlavně dvorským dek. ze dne 21. čce 1806 č. 775 s. z. s.) předpisuje naše právo, že ten, kdo zakládá nárok svůj na a. s.-vě, nemůže zároveň požadovati podílu dědického ze zákona mu příslušejícího. Specialitou a. s.-vy jest jakési právo vkročiti v trh (retraktní) příslušející dítkám, když oprávněný manžel v nový sňatek vejde neb advitalitní požitky jinému postoupiti chce (srov. §. 1257 ob. obč. z.). Sporno jest, zdali se vztahuje též na a. s.-vu obmezení platné při smlouvě dědické, že totiž zůstavitel pouze tři čtvrti svého jmění právem požívacím stížiti může (§. 1253 ob. obč. z.). Kr.