Ottův slovník naučný/Adrastos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Adrastos
Autor: František Drtina, redakce
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 232–233. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Adrastos, lat. Adrastus: 1) Král argeiský, syn Talaův a Lysimašin, manžel Amfithein, otec Euméla, bojovníka před Trójou. Amfiaraem byv vypuzen z Arga utekl se k dědovi svému Polybovi do Sikyóna, kdež pojav dceru jeho za choť zdědil vládu po něm, i založil tu (dle Pindara) hry pythické. Později smířiv se s Amfiaraem, jemuž dal sestru svou Erifylu za choť, vlády v Argu znova se ujal. Kdysi dostalo se mu věštby, aby dcery své provdal za kance a lva. Když tedy Tydeus na útěku z Kalydóna a Polyneikés z Théb, hledající v cizině pomoci proti bratru svému Eteokleovi, onen s koží kančí na těle (anebo na štítě) svém, tento lví, došli k sídlu jeho, tu A. jim dal dcery své za manželky, Tydeovi Deipylu a Polyneikovi Argeiu, i připověděl oběma svou pomoc. A tak podniknuta nejprve – ač proti zřejmě vyslovené vůli bohů a přes důrazné výstrahy věštce Amfiaraa – pověstná výprava proti Thébám, jejížto vůdci mimo A-ta se jmenují: Polyneikés, Tydeus, Kapaneus, Hippomedón, Amfiaraos a Parthenopaios. Na pochodě svém zastavivše se v Nemeii, založili tu hry Nemeiské (viz Archemoros). Když pak dorazili k Thébám a Tydeův pokus o smírné narovnání se nezdařil, tu sedm vůdců argeiských položilo se táborem před sedmero bran thébských. Když však Menoikeus (v. t.) za spásu Théb obětoval svůj život, tu poraženo vojsko argeiské. Eteoklés i Polyneikés v souboji na vzájem se usmrtili, a mimo A-ta, jejž rychlý oř jeho Areión zachránil, všichni argeiští vůdcové zahynuli: tak splnila se někdejší věštba Amfiaraova. I podařilo se výmluvnosti A-tově pohnouti Thébany k náležitému pochování reků padlých před Thébami. Po desíti letech A. syny padlých před Thébami bohatýrů (t. ř. epigony, v. t.) povzbudil k nové výpravě proti nepřátelskému městu; Thébané tentokráte poraženi, město dobyto i pobořeno, a Thersandros, syn Polyneikův, za krále dosazen. Sám A. však zemřel hořem nad smrtí syna svého Aigialea, jenž jediný z vůdců byl padl, na zpáteční cestě v Megaře. – A. vzýván v Megaře, Sikyóně a Argu, ano i na attickém Kolóně jako hérós, v Sikyóně oslavovány osudy jeho (πάδη) též chory tragickými, vlastními jinak toliko kultu boha Dionysa. Proto soudí Welcker (Griech. Götterlehre, I., 447, III., 38. nn. 259.), že kult krále A-ta původně byl kultem nějakého daimona A-ta, jenž by byl významem svým representantem jarobujné vegetace a tedy jakýmsi blížencem Dionysovým, a potvrzení zajímavé hypothése své shledává ve zprávě Hérodotově, že v Sikyóně kult A-tův vystřídán vskutku kdysi kultem Dionysovým. – 2) A., syn věštce Meropa, král v Adrasteii. Nedbaje věšteb otcových, súčastnil se války trojské na straně Trójanův a padl rukou Diomédovou tak jako bratr jeho Amfios. Dnl. - 3) A., syn krále frygického Gordia; A., poněvadž bratra svého bezděky usmrtil, uprchl k lydskému králi Kroisovi; zde však opět bezděky nešťastnou náhodou přítele svého Atya, nadějného syna ochránce a hostitele svého, krále Kroisa, na lovu usmrtil, načež sebe sama na mohyle Atyově života zbavil. (Srov.Hérodotovy dějiny I, 35 násl.) red. – 4) A. z Afrodisiady (v Karii), filosof řec. v lI. stol. po Kr., přívrženec školy peripatetické. Význam jeho záleží hlavně v důkladných studiích mathematických a astronomických. V celkovém svém názoru světovém vycházel od principův Aristotelem stanovených. O celém světě soudil, že jest od dokonalé bytosti boží co nejlépe zařízen, o zemi pak, že má pohyb kruhový dlíc ve středu všehomíra a podrobena jsouc vlivům, jež vzájemné styky živlů jednotlivých vyvozují, jakož i působení planet, které různými pohyby ke změně v přírodě pozemské přispívají. Avšak hvězdy samy v sobě dostatečnou a samostatnou mají příčinu bytí svého a nejsou stvořeny snad za účelem malicherných dějů pozemských (srov. Martin, Theon Smyrnaeus str. 119.). Názory své astronomické vyložil hlavně v kommentáři k Platonovu Timaiu (srvn. Hiller Rheinisch. Mus. N. F. XXVI, 582). Nejvíce pak působil na Theóna Smyrenského, jenž názory své astronomické z největší části čerpal ze zmíněného jeho kommentáře, jak v nové době dokazoval Martin (vydání Theona Smyrenského spisu Astronomika str. 74.). Mathematického rázu byly tři knihy jeho o harmonii a musice.Ostatní literární činnost jeho záležela dle svědectví Simpliciova hlavně v důkladném vykládání některých spisův Aristotelových, zejména Kategorií a Ethiky. Dále napsal pojednání o pořadě a názvech spisův Aristotelových. Dna.