| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Adouçování |
| Autor: |
Bohuslav Raýman, Karel Kordina |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 230–231. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Adouçování [adusování] či temperování (fr. adoucir, zmírňovati), jest způsob technický, jímž litinu uhlíkem velmi bohatou žíháme s látkami kyslíkatými, čímž ji částečně zbavujeme uhlíku a tím činíme měkčí a kujnější. Také předměty lité někdy na povrchu rychlým schladnutím tak ztvrdnou, jakoby byly z bílé litiny, veliký odpor kladouce vrtání, hoblování a jinému spracování. Pak a. záleží v tom, že slitky z čistého surového železa bílého obloží se ve zvláštních nádobách látkami oduhličovacími a rozpalují se tak dlouho, až oduhličování žádoucího stupně dosáhne. Oduhličování předmětů děje se zevně do vnitř, není tedy veskrze stejné. Železo uvnitř se nalézající obsahuje vždy více uhlíku a to hlavně při předmětech větších rozměrů. Oduhličovací čili zkujňovací prostředky, kterých se při tom užívá, jsou tyto: popel z kostí, krevel, ocelek, struska železná, kysličník zinečnatý atd. Prostředky ty roztlukou se na drobný prášek. Jedním nebo druhým z uvedených prostředků obložené hrubé slitky vkládají se v menší kelímky tak, aby mezi sebou se nedotýkaly. Obsah kelímků navlaží se nasyceným roztokem kuchyňské soli, načež se vysuší, uzavře a hlinou omaže. Dva až tři takové menší kelímky vkládají se do jednoho většího. Zbývající prostor vyplní se uhelným práškem, načež se i tento kelímek uzavře a neprodyšně hlinou omaže. Takto připravené kelímky vkládají se v pec pálecí, ve které se po 4–5 dní silně rozpalují. Doba, jakož i síla žáru řídí se velikostí předmětů; ochlazování peci po ukončení pochodu tohoto musí se díti zvolna. Železo způsobem tímto oduhličené obsahuje vždy více uhlíku, nežli železo kujné a blíží se proto ve vlastnostech oceli. V praktickém životě sluje železo to kujná litina. Tuto lze mírně ohýbati za studena i za tepla, svařiti, na povrchu poocelovati podobně jako kujné železo a do jisté míry podobně jako ocel zakaliti. Z kujné litiny hotoví se s výhodou některé složitější předměty, jako části pušek, části šicích a hospodářských strojů, klíče, závory, někdy také nože, nůžky, břitvy atd. Jiný méně dokonalý způsob změkčování bílé litiny jest následující: Slitky natřené hlinou neb jinou látkou zamezující oxydaci rozpálí se v obalu pískovém; po volném vychladnutí změknou, ale pouze na povrchu. Toho způsobu užívá se ve slévárnách, když se žádá, aby slitky se mohly co nejsnadněji obráběti, Slitky, jakmile po slití ztuhnou, vloží se ještě ve žhavém stavu do peci, ve které se silně rozpálí. Aby vychladnutí dělo se povlovně, uzavrou se veškeré otvory peci. Změkčování děloviny, bronzu a mědi zakládá se na zvláštní vlastnosti těchto kovů, že totiž prudkým ochlazením tak změknou, až se mohou poněkud prodloužiti a kladivem spracovati, aniž dostávají trhliny. Změkčování provádí se tedy nahřátím a rychlým ochlazením ve studené vodě. Rn. Kor.
PD old 70