Ottův slovník naučný/Adorace

Ottův slovník naučný
Adoptovati	Adorace	Adorf

Údaje o textu
Titulek:	Adorace
Autor:	Antonín Gottwald, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 229. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adorace (lat. adoratio, řec. προσχύνηστς), projevení nejhlubší úcty, dálo se v starověku od mimojdoucích před oltářem neb sochou vzývané bytosti úklonou těla a ohnutím kolen, při čemž levá ruka přiložena byla k ústům, pravá pak se dotýkala předmětu úcty. 1) Peršané a národové východní vzdávali úctu tím, že se vrhli na zem tělem, až čelo země se doteklo. 2) Při obětech římských po spálení vnitřností konána byla a. od kněze. Kněz jda s pozdviženýma rukama kol oltáře prosil za pomoc Iana, dále bohů, jimž oběť vzdána byla, konečně Vesty, pak obrátiv se v pravo poklonil se lidu, položil prst pravé ruky na ústa a usedl, načež oběť skončena byla libací. Gd. 3) Dále znamená a. pokornou poctu boha, klaněním provázenou; 4) v přeneseném smysle vůbec poctu kterýmkoli bytostem prokazovanou způsobem, jímž Boha poctívají lidé vzývajíce jej, a pak 5) i způsob pocty lidem konaný pro Boha (z úcty k Bohu). red.