Ottův slovník naučný/Adodurov

Ottův slovník naučný
Ad oculos	Adodurov	Adolenda

Údaje o textu
Titulek:	Adodurov
Autor:	Karel Irenej Černý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 222. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adodurov (dle moskev. výslovnosti Adadurov), jméno šlechtické rodiny něm. původu, ale od r. 1375 usedlé v Rusku, z níž připomíná se Ivan Martémjanovič Adodur, jehož potomci A-i za služby při dvoře carském nabyli hojných statků. – Z rodiny té pochází:

1) Vasilij Jevdokimovič, rus. spis. a mathematik z Novgorodu (* 1709 – † 1780). Vzdělával se ve svém rodišti, později (1725) vstoupil do nově zřízeného gymnasia při petrohrad. akad. nauk a již zde vzbudil pozornost svého učitele, Bernoulliho, hlavně samostatným vynalezením poučky, že součet přirozené řady čísel, povýšen na mocnost druhou, jest roven součtu třetích mocnin týchž čísel (1+2+...)²=1³+2³+... Stav se r. 1727 translátorem při akademii, otiskl v »Kratkom opisaniji kommentarijev Akad. Nauk« překlady rozl. vědeckých prací. R. 1733 byl jmenován adjunktem mathem. v akad. nauk u prof. Eulera, když pak roku 1744 přibyla do Ruska (pozd. carice) Kateřina Alexějevna, stal se jejím učitelem ruštiny a žačka jeho věnuje mu ve svých pamětech obšírné zmínky. Stav se jejím důvěrníkem byl od ní doporučen tehdejšímu kancléři Bestuzevu-Rjuminu a účastnil se jeho snah, aby po smrti car. Alžběty Petrovny byla Kateřina spoluvladařkou s Petrem III.; ale vše vyšlo na jevo a A. potrestán vyhnanstvím do Orenburku (1758), kdež strávil 4 léta jsa přidělen gen. gubernátorovi. Nastolením Kateřiny došel milosti, stal se kurátorem mosk. university a spolu presidentem manufakturního kollegia, při čemž svěřen mu i dozor nad továrnami, později (i (1774) jmenován i senátorem. Jako kurátor univ. provedl revisi statutu jejího, povolal mnohé výb. síly cizozemské a pečoval o dorost univ. professorů ruských tím, že vysílal je za hranice. R. 1767 zavedl ruské přednášky (hl. právnické) a mn. j. zařízení. Kromě překladů vydal r. 1731 Latinsko-něm.-ruskij leksikon s krátkou grammatikou ruskou (která přes to, že jest napodobením mluvnice Smotrického, dobře posloužila Lomonosovi při jeho gramm. pracích), r. 1737 Anfangsgründe d. russ. Sprache (znovu 1782 a 1799) a svou dobou důležitý spis Pravila rossijskoj orfografii (S.-Pb. 1768), zajímavý tím, že v něm A. první v Rusku snaží se vymýtiti z azbuky tvrdé ъ.

2) A. Jevgraf (1871), ruský státní rada člen zeměpisné společnosti petrohr., jenž psával pro divadla vaudevilly, i žurnalisticky byl činný, a jeho dva synové, z nichž 3) A. Ivan Jevgrafovič, předseda II, skupiny ruských železničních odborů, napsal do rozl. periodických publikací řadu článků z oboru železniční politiky a správy podobně jako bratr jeho 4) A. Nikolaj Jevgrafovič, nyní inženýr a správce trati libavo-romenské, jehož stati o otázkách železničních objevují se v »žurn. ministerstva putej soobščenija (kommunikací)«, v »Akcioneru«, v V. F. Koršových »S. – Petersb. Vědomostjach« i j. Čý.