Ottův slovník naučný/Admonice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Admonice
Autor: Josef Čermák, Jaroslav Haasz
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 221, 972. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Admonice (lat. admonitio): 1) V právu[red 1] trestním důtka, pokárání. Přeneseně znamená a. tolik co trest, poena vůbec, na př. admonitio fustium, trest bití, resp. u vojáků někdy trest ubití holí (fustibus necare) a p. V Iustiniánském processu civilním slula a-cí soudní obsílka, aby žalovaný na dodaný mu právě spis žalobní odpověděl určitého dne na soudě. A. děla se buď ústně soudním sluhou (executor) nebo při osobách vznešenějších písemně (subskripcí) na spisu žalobním. Čk.

2) A. ve starouher. processu soukr. dle zvyku středověkého upomenutí před sporem, jež bylo buď přátelské (soukromé) nebo soudní a dělo se buď ústně nebo písemně. Soukromá a. přetrhovala promlčení pohledávky. Písemná a. měla obsahovati jména stran a příčinu, proč se upomínalo. V některých případech měla se a. díti soudně, t. j. veřejnými úředníky, buď župním soudcem a jeho přísežnými (v obvodu župy), nebo přísežnými královské tabule soudní a tabule banální (v celé zemi, však na základě zvláštního zmocnění); v král. městech svobodných neb místech privilegovaných 2 senátory nebo přísežným kancelistou, a ve věcech apoštolské stolice 2 faráři nebo farářem a kaplanem. O soudní a-ci slušelo sepsati listinu udávající jména osob, místo, čas, pak obsah a způsob doručení dotyčné upomínky, dále t. zv. protestaci, totiž hrozbu, že upomenutý bude musit nahraditi škodu, jež povstane neplněním závazku; konečně vyhrůžku žaloby, lhůtu 15 dnů k podání odpovědi na a-i, výsledek a., podpis a pečeť soudní osoby, jež a-ci konala. Po soudní a-ci začínaly při nezúročených pohledávkách běžeti úroky. Hsz.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Podle Oprav na konci I. dílu: 221 str., 1. sl., 1 řád. shora, čti V římském právu. (dostupné online)