Ottův slovník naučný/Adlectio

Ottův slovník naučný
Adlatus	Adlectio	Adler (řeka)

Údaje o textu
Titulek:	Adlectio
Autor:	Josef Miroslav Pražák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 211. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adlectio (řím. práv.) jest umělé udělení práv a vyznamenání spojených s jistým úřadem, jenž opravňuje k zasedání v senátě. Jako za doby republikánské tak i za císařství jsou hlavně dvě cesty, jimiž možno dostati se do senátu: 1. Zastávání úřadu, který zabezpečoval právo to, tedy quaestury, tribunátu neb aedility, praetury a konsulátu. 2. Jmenování (lectio) censorské. Avšak při druhém z vytčených způsobův nastaly za doby císařské změny a to 1) ve jméně. Jmenování senátorů, kteréž císařové před se berou na základě své moci censorské, slově zpravidla a.; 2) v právu. Censoři doby republikánské měli právo vřaditi jen do nejnižší hodnosti třídy senátorské, kdežto císař udílí nejen právo zasedati v senátě, nýbrž přikazuje i důstojnost vyšší. Nejčastější jest a. inter tribunicios (t. j. udělení práva hlasovati v třídě bývalých tribunův a aedilů; neboť slovem tribunicii rozumějí se později bývalí tribunové i aedilové) a a. inter praetorios. V obou případech zahrnuty jsou zároveň třídy nižší, t. j. a. inter tribunicios zahrnuje v sobě také a. inter quaestorios, a. inter praetorios zahrnuje a. inter tribunicios i quaestorios. A. inter consulares vyskytuje se teprve ve III. stol. po Kr. – Mimo případy vytčené přiházelo se také, že císař senátora povýšil ze třídy nižší do vyšší, což slulo také a. Právo adlekce vyplývá z censorské moci císařské, a poněvadž poskytovalo císaři moc, zaříditi si senát dle své vůle, není s podivením, že později shledáváme snahu spojiti moc censorskou s principátem nerozlučně. Domitian přejal r. 84 po Kr. censuru doživotně. Nástupcové podrželi si právo faktické, titulu opominuvše. Pk.