Ottův slovník naučný/Adléta

Ottův slovník naučný
z Adlerthurnu	Adléta	Adlí

Údaje o textu
Titulek:	Adléta
Autor:	neuveden, Josef Lacina, Vavřinec Josef Dušek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 212–213. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: 1) Adléta Uherská, 2) Adléta Arpádovna, 3) Adléta Míšeňská, 5) Adéla Hesenská, 6) Adéla Burgundská

Adléta, Adela, Adla, jméno ženské; pol Adelajda, něm. Adelhaid, franc. Adelaïde. V dějinách známější jsou:

1) A., kněžna česká, dcera Ondřeje I., krále uherského, od něhož ji byl obdržel za manželku Vratislav, syn Břetislava, po smrti své první manželky jména a původu nám 1neznámého, zemřelé následkem útrap na hradě Leštně, když u vyhnanství v Uhřích meškal. Jejím působením asi zůstal Vratislav po nastoupení svém na stolec český dobrým přítelem tchána a po jeho smrti i svaka svého Šalomouna I., s nímž válčil proti knížeti polskému Boleslavovi Smělému, svaku Šalomounova protikrále Bely I. A. zemřela 27. led. 1062 zanechavši manželu svému čtyři dítky: pozdějšího kníž. čes. Břetislava II., Vladislava v mládí zemřelého, Juditu, manželku Vladislava Heřmana, knížete pol., a Ludmilu, později jeptišku v klášteře u sv. Jiří na hradě pražském. Lna.

2) A., kněžna česká, manželka Soběslava I., dcera Arpadovce Almoše, prvního bána chorvatského, a sestra potomního krále Bely II. Když r. 1023 kníže Vladislav bratra svého Soběslava vypudil z jeho údělu Znojemského, žila A. v Uhrách u bratrance svého Štěpána II. asi do nastoupení vlády v Čechách Soběslavem I. A. byla bezpochyby přední příčinou dobrých shod mezi Čechy a Uherskem za času panování manžela jejího, jehož přežila o sedm měsíců. Zemřela 15. září 1140. Z jejích dětí dosedli na stolec knížecí v Čechách Soběslav II. a Václav II., dcera Marie provdala se za Leopolda Rakouského; kromě toho jmenují se ještě Vladislav a Oldřich. Lna.

3) A., kněžna česká, manželka krále Přemysla I., dcera markraběte míšeňského Otty. Přemysl pojal ji za manželku asi r. 1180 v útlém ještě mládí sám jsa chlapec. Když se r. 1198 stal králem, zapudil ji, poněvadž prý mu svědomí nedovolovalo žíti s manželkou, která ve čtvrtém stupni s ním byla příbuznou. A. odešla s dětmi svými k bratru svému markraběti Dětřichovi, ale vedla při svou proti manželu, dovolávajíc se pomoci hlavně u slavného papeže Innocence III., který vyšetření její opět a opět jiným knížatům duchovním v Němcích odkazoval, rozhodnutí z příčin politických sám odkládaje. R. 1204, když druhá manželka Přemyslova Konstancie Uherská žádného syna mu ještě neporodila, zamýšlel král vrátiti se k A-tě, s čehož však sešlo, když se léta následujícího narodil Václav I. A. zemřela r. 1211 nedočkavši se žádaného rozhodnutí ve své při. Pokud známo, měla s Přemyslem čtyři děti: Vratislava (zemř. r. 1224), Marketu (Dagmar), provdanou za krále dánského Waldemara, Božislavu, provdanou za Jindřicha hraběte z Ortenburka, a Adlétu, jeptišku kláštera gernrodského. Lna.

4) A., dcera knížete Ziemomysla, sestra Měška I., knížete polského, byla r. 968 provdána za chána maďarského Gejzu. Letopisec nazývá ji »běla knehina«. Po brzké smrti Gejzově ucházel se o ruku mladé vdovy, macechy sv. Štěpána, kníže semehajský Kupa doufaje nabyti tak i uherského panství. Když Štěpán odpůrce své přemohl, opustila A. Uhry a ode brala se do Polska, kde vládl bratrovec její Boleslav Chrabrý. Další osudy její nejsou známy. A. Naruszewicz, Historya narodu pol. kn. V. a VI. Dšk.

5) A. Hesská, dcera Jindřicha II. Železného, lantkrab. hesského, druhá manželka krále polského Kazimíra Vel., oddána s ním a korunována 29. září 1341. Byla to paní ctnostná, nábožná a dobrotivá, ale jsouc nehrubě sličná a neplodná odvrátila od sebe manžela svého, který ji konečně vzdálil ode dvora do Žarnovce, kde žila po 15 let v nezaslouženém ponížení. R. 1356 odjela z Polska, načež Kazimír žádal papeže za rozvod s ní. Prve než byla věc vyřízena, pojal za choť kněžnu hlohovskou Jadvigu. A. protestovala a papež Urban V. prohlásil nový sňatek za neplatný. Než byl spor vyřízen, zemř. A. r. 1361. Dšk.

6) A., Adela, Adelheid, Adalheid, něm. císařovna (* ok. 931 – † 999), dcera Rudolfa II., krále hornoburgundského, zasn. 947 s Lotarem, synem Hugona, krále italského. Po jeho smrti r. 950 měla si vzíti Adalberta, syna Berengara Ivrejského; což když učiniti se zdráhala, uvržena do žaláře, odkudž uprchla volajíc něm. krále Ottu I. na pomoc, který pojav ji r. 951 za manželku, nabyl tudy dědičného práva k Italii a pak r. 962 s A-tou v Římě korunován na císaře římského. A. odtud měla značné účastenství ve vládě jak v Italii tak v Německu a vládla velmi moudře po smrti Otty I. (973) jako poručnice syna jeho Otty II. a později i vnuka Otty III. Zemřela v klášteře selzském v Elsasku od ní založeném a brzy vyhlášena za světici. Památka její světí se dne 16. pros. Srv. Giovanni-Battista Semeria, Vita politico-religiosá di santa Adelaide (Turin 1842).