Ottův slovník naučný/Adiaforské spory

Ottův slovník naučný
Adiaforon	Adiaforské spory	Adiamán

Údaje o textu
Titulek:	Adiaforské spory
Autor:	František Xaver Kryštůfek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 201–202. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adiaforské spory vznikly z augšpurského a lipského interimu. Císař Karel V. vydal 15. května r. 1548 augšpurský interim, který by katolíky a protestanty v náboženství vjedno pojil. Proti tomuto interimu ohrazovali se mnozí protestantští knížata a četná města, jmenovitě Magdeburk. Nový kurfirst saský Moric předložil interim svým theologům, v jejichž čele stál Filip Melanchton, aby mu své dobrozdáni podali. Melanchton činil rozdíl mezi »podstatnými« a »nepodstatnými« články; v těchto (adiaphora, res mediae, indifferentes) lze prý pro veřejné dobro císaři ustoupiti; avšak sem počítaly se nejen obřady a posv. náčiní, jako: voskovice, mešní roucha, latinské písně; ale též svátosti biřmování a poslední pomazání; mše sv., která se má po starém způsobu sloužiti, ale s německými písněmi; biskupská pravomocnost. Toto dobrozdání potvrdil stavovský sněm kurfirstský v prosinci r. 1548 v Lipsku, odkudž slulo lipským interimem. Proti němu povstal Matiáš Flaccius, zvaný Illyricus dle své vlasti illyrské, professor vitemberský; opustiv ze zlosti nad ním Vitemberk, prchl do Magdeburke, který císaři i papeži vzdoroval, bojoval odtud proti interimu a vitemberským theologům, kteří prý ku papeženství se navracejí, a dokazoval proti nim, že ony věci nejsou lhostejny čili adiaforní, ale podstatné, a pak ani v nepodstatných věcech nesmí prý se papežencům povolovati. Darmo prostředkovali mezi bojujícími antiinterimisty (Flacciany) a interimisty (Filipisty) knížata a města. Boj trval skoro 30 let; teprve konkordijní formule z roku 157ý odstranila a. s., stanovíc, že každá církev má právo měniti méně podstatné věci, jak to pro zachování řádu za dobré uznává. Dr. F. Kryštůfek.