Ottův slovník naučný/Adamaua

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Adamaua
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 166. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Adamaua čili Fumbina, úrodná a lesnatá země vnitroafrická v Súdánu, již H. Barth r. 1851 a Rob. Flegel v l. 1882–83 prozkoumali, jižně od Bornu a jz. od Bagirmi, mající rozlohu asi 137.000 km2. Patří k nejkrásnějším krajům africkým, jsouc hojně svlažována řekami a potoky a bohata na zvěř, zejména na slony. Jest to vlnitá, travnatá, z části i bažinatá rovina 260–500 m n. m., již prostupují jednotlivá horská pásma, skalní hřbety a osamělé, kuželovité hory, zvláště na sev. a záp., kde věžovitá, daleko po vnitřní Africe viditelná hora Mendif (Mindif) zvedá se do výše 1820 m, pak Atlantika 2900 m vysoká a v jz. části země Genderské hory 2000 m vys. Hlavní řekou země jest Benue, tekoucí tudy od jv. k sz., dále Kabi a Faro. A. pokládá se za provincii felátské říše Sokoty, avšak náměstek sultána sokotského, sídlící v Jole, jest téměř zcela neodvislý a rovněž zve se sultánem. Obyvatelé (asi 4 mil.), souborně Fumbinové (Mábínové u starých zeměpisců arabských) zvaní a z části ještě pohané, rozděleni jsou v množství svobodných státečků černošských, jež jednak podlehly vládě muhammedánských vetřelců felátských, jinak, zejména v hornatých krajinách, nezávislosti své uhájily. Jest to lid duševně nadaný a průmyslný; z kmenů domorodých zvláště Bataové vynikají pěkně urostlým tělem pleti žlutočervené. Hlavní, otevřené město Jola, mající proslulé trhy na slonovinu, jest původu novějšího a obyvatelstvo jeho páčí se na 12–20.000 duší; jiná místa: Ngaundere, Konča, Laro a Ribago. Po vší zemi pěstuje se hojně bavlna, rýže, sezam, zázvor a j.