Ottův slovník naučný/Adénoidní vegetace

Ottův slovník naučný
Adénoidní	Adénoidní vegetace	Adénologie

Údaje o textu
Titulek:	Adénoidní vegetace
Autor:	Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 196. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adénoidní vegetace (lék.). Při vleklém katarrhu připravuje se bujení sliznice a s ním bujení lymfatické tkani, především t. zv. lymfatických míšků; než v žádné sliznici bujení lymfatických uzlin nedospívá po tu míru jako v horní části dutiny hltanové (v prostoře nosohltanové) a v průvodech nosových, a bude asi sotva případu vleklého katarrhu nosového a hltanového, abychom podobného zbujení neshledali. Zbujelá lymfatická tkaň vyrůstá ve způsobu ťopkovaných neb nasedavých výrostků, jež časem velikosti 1 cm nabývají, nápadně křehky jsou a snadno krvácejí; výrostkům těm dán název a. v., s nímž hned spojujeme myšlénku, že trvají v průvodech nosových neb v prostoře nosohltanové. Onemocnění toto došlo většího povšimnutí teprve v době poslední, ač není vzácné. S převahou vyskytuje se v dětském věku a zdá se, že děti s onemocněním tím se rodí. Jinak disposice ku vzniku vegetací trvá asi do 20. roku. A. v-ci shledáváme nejvíce u dětí, jež stiženy jsou vleklým katarrhem nosu a hltanu; bývají to děti krtičnaté, nedokrevné a tuberkulosní. Vznik a-ch v-cí bývá podporován osutinami prudkými a chorobami infekčními (spálou, diphtherií, zádušním kašlem, spalničkami). Trvání a-ch v-cí zjištěno bývá buď přímým ohledáním prostory nosohltanové pomocí zvláštního zrcadélka zavedeného do dutiny hltanové neb do průvodů nosových, mnohem pohodlněji však prstem. Jestliže a. v. v značné míře rozbujněly, pak onemocnění má své zvláštní příznaky. Vegetace průvodů nosových, jež při vleklém katarrhu nosovém se vyskytují, stěžují příznaky jeho. Trvání četných vegetací v dutině nosohltanové můžeme ze zvláštních zjevů na nemocném posouditi. Jelikož proudění vzduchu skrze choány překážejí, jest dýchání nosem stíženo; proto děti mívají ústa stále rozevřená, dolní čelist a pysk jsou svislé, obličej má výraz přihlouplý, bledost líce neschází nikdy, hrudník jest úzký, plochý, v dolní třetině stažen; chuť, čich i sluch oslabeny, hlas huhňavý, nosový, nezvučný. Časté jsou stesky na bolesti v záhlaví, v hlavě, na těžký dech; děti spí neklidně, chrápají a často se děsí. Značné odměšování hlenu jen zřídka se pohřešuje. Průběh choroby jest vleklý a zajisté trvá onemocnění několik let; dokud jsou vegetace malé, skrývají se a nebudí příznaků; když pak vyrůstají, dostavují se příznaky svrchu popsané. Léčba spočívá v leptání a v odstranění jich mechanickým způsobem; měkké lze rozmačkati neb odstraniti nehtem neb zvláštními nástroji: kruhovým nožíkem, klíšťkami, ecraseurem, kličkou z podajného drátu, neb methodou galvanokaustickou. Nástroje ty zavedeny bývají nejvíce z dutiny ústní. Po operaci dlužno přihlížeti k pilnému očišťování prostory nosohltanové. Mx.