Ottův slovník naučný/Adámek

Ottův slovník naučný
Adamec	Adámek	Adamellská skupina

Údaje o textu
Titulek:	Adámek
Autor:	Jaroslav Vrchlický, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 167–168. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Karel Adámek, Autor:Bohumil Adámek
Heslo ve Wikipedii: Karel Adámek
Související články ve Wikipedii: Bohumil Adámek

Adámek Karel, český spisov., * v Hlinsku dne 23. bř. 1840. Maje se věnovati studiím technickým navštěvoval školu reálnou v Chrudimi a obrátil se potom do Prahy na české školy reálné. Postižen byv těžkou nemocí musil Prahu opustiti a zůstal při rozsáhlém obchodě svého otce. V povolání tomto podnikl mnoho cest téměř celou říší Rakouskou, zvláště pak v Uhrách. Prvé cestopisné črty uveřejnil r. 1856 v Šestákových »Pražských Novinách« a j. R. 1867 cestoval Německem, Belgií a Francií, pobyl delší dobu na světové výstavě v Paříži, o níž v různých časopisech českých (v »Nár. List.« a j.) uveřejnil zprávy. R. 1871 cestoval jižním Německem a Švýcarskem; r. 1873 navštívil světovou výstavu vídeňskou, o níž uveřejnil v »Osvětě« zevrubné zprávy. Z Vídně podnikl cestu do Italie, navštívil Terst, Benátky, Bononii, Florencii, Řím, Pisu, Janov, Turin, Milán. R. 1878 pobyl opět delší dobu v Paříži a cestoval jižním Německem. O cestách těchto uveřejnil drahně úvah a popisův v »Nár. Listech«, »Osvětě«, »Květech«, »České Včele« a j. Od zřízení okresních zastupitelstev r. 1865 jest A. až do dnešního dne starostou okresního zastupitelstva hlineckého; od r. 1871 jest členem c. k. okr. školní rady chrudimské i místní školní rady hlinecké; byl členem okresní, později zemské kommisse chrudimské pro upravení daně pozemkové; od r. 1881 jest místopředsedou hospodářského spolku pro okres chrudimský atd. O povznesení zanedbané »české Sibiře«, českomoravského pohoří, pečuje neunavně. Po celá desítiletí stál v čele agitace v příčině stavby dráhy od Pardubic k Vídni českomoravskými horami, jež byla r. 1871 otevřena; ku zvelebení škol obecných v těchto pohorských krajích valně přispěl. V době politických persekucí za ministerstva občanského byl následkem denunciace se svým otcem po několik let pro velezrádu vyšetřován a také za účastenství na táboře košumberském r. 1867 stíhán. Při všeobecných volbách do říšské rady r. 1879 a opětně r. 1885 konaných byl A. ve volebním okrese rychnovském n. Kn. téměř jednohlasně zvolen poslancem. Na říšské radě byl volen do výborů berního, legalisačního a živnostenského. Do sněmu království Českého byl r. 1881 a opětně r. 1883 ve volebním okr. kolínském jednohlasně volen. Ve sněmě jest členem výboru rozpočtového. Na říšské radě i na sněmě zemském účastní se jednání zvláště v otázkách a o předlohách národohospodářských, sociálně politických a školských, zvláštní péči věnuje potřebám našich pobratimů ve Slezsku a také po mnohá léta se vytrvale ujímá zachování a důstojného obnovení našich historických památek umění: chrámu sv. Víta, Karlštejna, chrámu sv. Barbory a j. A. po 30 let přispívá do českých čas., v nichž jest na sta jeho pojednání a úvah uveřejněno. Mimo některé anonymně vydané spisky samostatně vydal: Hlas z Olomúce (1862); Krištof Harant z Polžic, historické obrazy ze XVI. a XVII. věku od A. B. (2 svaz., Olom. 1862);. Státoprávní základy národnosti (dle dra. Polita, 1862); Českoslovanští výtečníci (společně s drem. Rup. Přecechtělem r. 1863); překlad Göthova Werthera (se zevrubným literárně histor. úvodem, vycházel r. 1863 v samostatné příloze ku »Hvězdě«); J. J. Rousseaua Smlouva společenská (r. 1871, co 1. svazek Sbírky proslulých spisů politických); Paříž (cestopis s vyobrazeními, r. 1872 a 1878); K dějinám Hlinska a okolí (1872): Památky českých reformátorův (1873); Různé listy z cest Německem a Francií (1874); Z Prahy do Vídně (Cestopisná bibliot. sv. 1. 1874); Vídeň a okolí (Cestop. bibliot. sv. 2. 1874); Čechy a Italie v XIV. století (Mat. lidu 1875); Chrudimsko, historické a statistické rozhledy (1878); Čtrnáctý věk, z dějin kulturních styků Čech a Italie (Mat. lidu 1878); Z doby poroby a vzkříšení, rozhledy v kulturních dějinách král. Českého v XVII. a XVIII. stol. (1878); Základy vývoje Maďarů (1879, spis cenou Posla z Prahy poctěný); Řeči Karla Adámka v zasedání říšské rady l. 1879–80 (1880); Řeč o živnostenském řádu (Epištol svobody č. 35. r. 1883); Obrana českého školství (1883); Kořaleční mor, příspěvek ku statistice společenské bídy (I. a II. vyd. 1884); Naše rolnictví, úvahy národohospod. a sociálně polit. (1884); Vít Stwosz (1884); Naše dělnictvo (1885); Z naší doby (díl I. a II. 1886, díl III. vydán 1887 a díl IV. vyjde roku let.); Pojišťování dělnictva (sv. I 1886). Mimo to redigoval A. 1862–64 kalendář »Lípa Českoslovanská«. – V tisku nalézají se díla jeho: Hospodářství zemské v království Českém a O hospodářské krisi. K tisku připravuje pokračování díla Pojišťováni dělníkův, Klid nedělní, Práce v trestnicích a j. Obce české Heralec a Svratka udělily A-ovi čestné občanství; čestnými členy jmenovaly jej učitelský spolek hlinecký »Komenský«; průmyslová jednota chrudimská; řemeslnická beseda pražská; hospodářský spolek žamberecký; archaeologický spolek čáslavský »Včela« a j.

2) A. Bohumil, bratr před., * 8 list. 1848 v Hlinsku, stud. na akad. gymnasii pod prof. Šohajem, Zikmundem, Vlčkem a j., pak filosofii v Praze, ve Vídni a Mnichově, kamž odebral se hlavně za příčinou studií v dějinách kulturních vůbec a umění zvláště (u prof. Eitelbergera, Hanslika Lützowa, Carričra). Zdokonaliv své vědění theoretické mnohými cestami po Rakousko-Uhersku, Německu, Švýcarsku a j. usadil se ve Hlinsku a vedlé působnosti v životě veřejném a spolkovém obírá se hlavně literaturou. Z básní jeho otištěna Kytička již r. 1869 v »Almanachu česk. studentstva«, vyd. na památku dvacetiletého trvání akad. čtenář. spolku v Praze, a Vzor krásy ve slavnostním sborníku »Za praporem sokolským« r. 1887. V širší známost vešel A. teprve pětiaktovou tragédií Salomena, kteráž z 35 dramat, jež konkurrovaly o ceny vypsané pro Národ. divadlo, uznána za nejzdařilejší a poctěna akcessitem »ceny slovanské«. Kusem tím zahájena činoherní představení v druhý slavnostní večer dne 19. list. 1883 při otevření nově zbudovaného Nár. divadla v Praze. Záhy provozována Salomena také v Národ. divadle brněnském, v Plzni, Kutné Hoře a j. Otištěna byla poprvé v »Květech« r. 1884, po druhé jakožto 3. sv. »Kabinetní knihovny« r. 1885. V překlad polský uvázal se Bronisław Grabowski. Druhá větší práce A-ova jest Heralt, tragédie v 5 dějstvích. Při obnovených konkursech o cenu ruskou a cenu Grabowského, vypsaných 1881, uznána nálezem poroty jednohlasně ze všech 12 konkurrenčních prací za způsobilou ku provozování na jevišti Nár. divadla a sehrána poprvé dne 6. říj. 1887 v Nár. divadle praž.; později v Hradci Jindř. i j.; otištěna jakožto 6. sv. »Repertoiru českých divadel« r. 1887. Obě hry A-ovy Salomena i Heralt jsou dramatické historické genry vynikající přesnou stavbou, bohatostí děje dobře rozčlánkovaného a stupňovaného, jakož i moudrým užitím romantického apparátu, jejž ovzduší obou her takřka diktovalo, vysoce poetickou dikcí, zvlášť pak sytou drobnomalbou archaeologickou a kulturní, jakou se málokterý dramatik český může vykázati. V ohledu básnického slova, jakož i propracováním postav vyniká Salomena nad Heralta, jenž má děj až příliš stručně kreslený, podávaje skoro jen nejpotřebnější kostru jeho. V ohledu divadelním jest účinnější Heralt, oplývaje při stručnosti své hojnými effekty. Obě hry psány jsou veršem, Salomena převážně rýmovaným, a po této stránce dlužno ji zařaditi k nejvzácnějším skvostům české poesie, neboť verš a rým A-ův jdou namnoze cestami nešlapanými a novostí svou překvapují. Celkem jest A. umělec pravého, seriosního zrna, jenž na podkladě svého rozsáhlého vzdělání kulturně historického písemnictví naše zajisté ještě hojně obohatí. –cký. red.