Ottův slovník naučný/Acta

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Acta
Autor: Josef Miroslav Pražák, Josef Čermák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 144. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související na Wikidatech: spis

Acta znamená vůbec to, co bylo učiněno, co se stalo, tedy výkony úředníkův, ať již ve správě obecné, ať ve válce, ale hlavně se tím rozuměly výkony v oboru správy obecné, tedy leges, edicta, decreta, iudicia a p. Praegnantně pak označuji se tím záznamy takových výkonů: commentarii actorum, řecky ὑπομνήματα, a v tomto smyslu užívalo se hlavně toho slova o záznamech protokolů senátu (acta senatus), jakož i o záznamech událostí rozmanitých veřejných i soukromých (acta populi). Pk.

Za soudní a. pokládají Římané pouze ty listiny, které na soudě samém o jednání sporném neb nesporném byly zřízeny, nikoli spisy mimo soud sepsané a soudu pak podané (libelli). Protokolování v řízení sporném počíná teprve v době císařské. Z doby Ciceronovy známe pouze knihu (codex, litterae praetoriae), do níž zapisovala se jména stran a předměty sporu. V době císařské bujelo protokolování na škodu věci velmi rychle. Za Justiniana již ovládlo celé řízení. O jednání soudním, řečech stran i úřadníka sepsal se při stání stručný protokol (regesta, quotidiana) pomocí různých skratek (notae). Dle toho v příštích 3–5 dnech napsán protokol podrobný (personalia, καθαρά), jenž se uschoval v soudním archivu. Stranám bylo dovoleno ve spisy nahlédati a vyžádati si stručné neb úplné opisy. Z protokolů soudních ve věcech sporných zachovaly se nám nepatrné zlomky; za to četně protokoly ve věcech nesporných. Takové listiny zřizovány soudně buď za příčinou větší bezpečnosti, z důvodů processuálních (testamenty a p.) anebo proto, že ku platnosti některých právních jednání soudní forma (allegatio ad acta, insinuatio) byla po zákonu nutna (některé případy darování a p.). Viz dále Akt, Akta. Čk.