Ottův slovník naučný/Ackermann

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ackermann
Autor: redakce, Šlc., neuveden, Jaroslav Vrchlický
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 130. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Josef Ackermann, Autor:Louise Ackermannová

Ackermann: 1) Konrad Ernst (* 1710 – † 1771), něm. herec a ředitel kočující společnosti, ze které vzešlo hamburské divadlo, jehož dramaturgem byl Lessing (1767). A. vystoupil již roku 1748 v Petrohradě, rovněž v Moskvě, a přispěl značně k vývoji pravidelných představení dramatických a ke zřízení stálého divadla v Petrohradě. Jeho manželka

2) Sophie Charlotte A. (* 1714 – † 1792) byla nejslavnější něm. tragédka a ředitelka ve XVIII. století. Z prvního manželství s varhaníkem Schröderem, s nímž pak byla rozvedena, byla matkou slavného herce Fried. Schrödera. Jako ředitelka byla učitelkou členů divadelních. Obě její dcery Dorothea a Charlotte byly znamenitými herečkami.

3) Johann Christian Gottlieb A. (* 1756 – † 1801), spis. něm., zasloužilý o výzkum dějin lékařství, o kterých vydal několik spisů a mnoho důležitých děl cizích přeložil do němčiny. Z jeho spisů uvádíme: Institutiones historiae medicinae (Norimb. 1792); De dysenteriae antiquitatibus (Jen. 1777); Institutiones therapiae generalis (Norimb. 1793–1795); Von den Krankheiten der Gelehrten (t. 1777); Regimen sanitatis Salerni (Stendal 1790). Přispěl k Fabriciově »Bibliotheca graeca« (1790–1796) životopisy Hippokrata, Theofrasta, Aretaea, Galena a j. Úplný seznam spisů jeho v. Biographie médicale I., 33–35. Red.

4) Rudolf...

Šlc.[red 1]

5) Leopold A. jménem klášterním Petrus Fourerius, bibl. archaeolog (* 1771 – † 1831). Vstoupiv do řádu řeholních kanovníků v Klosterneuburce, stud. 1791–1795 ve Vídni, kdež stal se knězem a prof. orientálních jazyků, archaeologie, hermeneutiky na učení řádu svého a 1800 řádovým bibliotékářem. R. 1806 stal se na universitě vídeňské professorem studia Starého zákona, kterýžto úřad zastával po 25 let. Sepsal: Introductio in libros Vet. Test. (1825); Archaeologia bibl. (1826); Prophetae minores perpet. annot. illustr. (1830).

6) Josef A. (* 1803 – † 1875), spis. něm., nar. v Dobřanech z rodiny německé, oddal se theologii. Zemřel 3. pros. 1875 v Litoměřicích, jsa kanovníkem a děkanem biskupské kapitoly litoměř., předsedou konsistoře, manželského soudu a ředit. theologických studií. Zásluhy jeho poctěny od Pia IX. čestným titulem domácího praeláta a od cís. Františka Josefa I. zlatým záslužným penízem. Ač Němec rodem, hlásil se k české straně v politice i v literatuře.Jsa majetníkem velkostatku tejnického volíval s českými historickými šlechtici. Vedlé němčiny byl dobrým znalcem také češtiny a dánštiny. Německy složil knihu modlitební, již přeložil do češt. Fr. Bauer: Útěcha věrných duší v očistci (1863). Pro Dány stal se důležitým překladem Školky od J. Svobody, kterouž podán vzor k dánským opatrovnám dětským.

7) Josef A. (* 17. bř. 1832. 21. bř. 1880), český samouk a skladatel národních pověstí a báchorek, z nichž některé uveřejněny v kalendáři »Poslu z Prahy« a F. L. Popelkou v »Prostonárodních besedách«. A. narodil se v Poličce, vyučen řeznictví, však stižen byv záhy chorobou žil z milosti bratrovy až do své smrti.

8) Louise A., roz. Choquetová, básnířka francouzská (* 30. list. 1813 v Paříži), provdala se za theologa Pavla Ackermanna, učitele král. princů při dvoře berlínském. Po jeho smrti 1846 odstěhovala se do Nizzy, kde žije o samotě ve ville, již zřídila si ze zbytku bývalého kláštera, oddána zcela svým studiím filosofickým a poetickým. Vydala Contes (Povídky, 1855); Contes et poésies (Povídky a básně, 1863); Poésies (Poesie, 1877) a Pensées d'une solitaire (Myšlénky samotářky, 1882) s autobiografií. Pessimismus doby naší nalezl v poesii pí. A-ové výrazu nehledaného, neobyčejné síly a plastiky, nálady skoro mužné, s nádechem více oratorickým než poetickým. Forma ukazuje velké studium antiky a vyniká precisností a jednoduchostí. Myšlénky i aforismy její při veškeré jednostrannosti filosofie pessimistické jsou plody ducha stejně bystře pozorujícího jako badavého. Některé z básní její přeložil Jarosl. Vrchlický (Poesie francouzská nové doby v Lum. 1876 a v Poesii svět. XVIII. 1878). Viz též »Básnické profily francouzské« od téhož autora (Kabinet. knih. sv. XXII. str. 11–18), kde jest o životě a poesii pí. A-ové obšírněji promluveno. –cký.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Autorem hesla je neidentifikovaný autor píšící pod zkratkou Šlc.