Ottův slovník naučný/Acinety

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Acinety
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 127–129. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Č. 43. Acinety.

Acinety č. rournatky (Acinetidae), skupina nálevníků, jež v soustavě tvoří druhou jich podtřídu, jakožto nálevníci rourkonosní (Suctoria). Jsou to prvoci tílka drobnohledného, tvaru více neb méně kulovitého, vždy však neproměnného. (Viz vyobr. č. 43.) Tílko samo objato jest tuhou, zřetelnou blankou, jež uzavírá obsah tílka. Obsahem tím jest masovina (protoplasma), jež jest v sousedství blány tužší, vzhledu hyalinního, čím dále však do středu tílka stává se tekutější i jest pak vzhled její zrnitý, což od množství zrnéček v masovině zapuštěných pochází. Ve střední části tílka objevuje se těleso ostřeji od ostatní masoviny se rysující, jež jest jádrem (nucleus) a bývá podoby buď kulovité, buď páskovité, řídčeji rozvětvené. (Viz vyobr. č. 43., 7 n.) Vedlé jádra nalézá se v masovině jedna neb více stažitelných bublin (vyobr. č. 43., 1 cv.), jež hyalinní tekutinu z tílka vylučují. Úst a. nemají. Na místě toho vychází zejména z hořejší polovice tílka množství rourek (vyobr. č. 43., 5 r.) obyčejně jednoduchých, někdy rozvětvených, na konci terčkovitě rozšířených a na mnoze nazpět stažitelných. Tyto rourky jsou nejvýznačnějším znakem a-t, zastupujíce brvy, jimiž ostatní nálevníci jsou opatřeni; a. vyssávají jimi kořist svou, obyčejně nějakého jiného nálevníka neb malého vírníka. Většina a-t jest na podklad nějaký přisedlá pomocí krátké neb delší svazovité stopečky. A. množí se buď dělením, když tílko s jádrem v ose podélné na příbližně stejné části se rozdělilo, buď pučením. V případě tomto vznikají na těle matečného individua pupeny buď vnější (vyobr. č. 43., 4 a.), buď vnitřní. Pupeny ty, v jichž vytvoření jistá čásť masoviny s jádrem se byla účastnila, obmykají se množstvím jemných, pohyblivých brv, načež oddělivše se od těla mateřského volně ve vodě se pohybují. Po jistém čase nastává klid, pupeny se usazují, ztrácejí brvy a vytvořivše v náhradu ssavné rourky, přijímají na se podobu individua mateřského. Někteří z těchto obrvených zárodků a-t vnikají do těla jistých nálevníků obrvených, zejména z rodů Stentor, Paramecium, Stylonichia, kdež na útraty jejich masoviny se živí, čile se rozmnožují, načež tělo takto napadeného nálevníka opouštějí, aby se usadili a život dorostlých a-t nastoupili. Obrvení zárodkové Acinet z těla napadeného nálevníka se vyrojivší uvedli některé badatele v omyl, jakoby byli vlastními zárodky těch nálevníků, a Stein založil zvláštní theorii a-tovou na zjevu tom, kterou později nucen byl odvolati. Brvy zárodků a-t sledují v rozestavení svém na těle tytéž způsoby, dle nichž dělíme nálevníky obrvené na nálevníky celobrvnaté, zpodobrvnaté, kruhobrvnaté atd., čímž vedeni jsme k domněnce, že a. jsou odvozené tvary, jež cizopasnictvím z různých skupin nálevníků obrvených byly povstaly.

Pamětihodné rody a druhy:

Acineta mastacina Ehrbg. (rournatka obecná, vyobr. č. 43., 4 a 5), má tílko krátkou stopečkou na podklad přitisklé, s tuhou blankou pohárkovitého tvaru, jež na hořejším okraji v několik cípků jest rozčíslá. Žije hojně v našich vodách na vláknech řas neb mezi nálevníky v koloniích se držícími.

Podophrya quadrartita C. & L. (rournatka čtyřdílná, vyobr. č. 43., 3), tílka vejčitého, dole zúženého, se stopečkou dlouhou, nahoře se čtyřmi svazky ssavných rourek vystupujících ze čtyř hrbolků tělních. Jest častým zjevem v koloniích kruhobrvnatého nálevníka plísenky (Epistilis plicatilis a E. articulata).

Podophrya fixa Ehrbg. (rournatka kulová), tílka kulovitého, se ssavnými rourkami ve dva svazky seskupenými. Jest velmi obyčejná v našich čistých vodách stojatých.

Podophrya cyclopum C. & L. (rournatka buchanková, (vyobr. č. 43., 2). Podobá se předešlé a usazuje se hojně na těle drobných korýšů, zejména buchanek (Cyclops).

Dendrocometes paradoxus Stein (rournatka podivná), má tílko kulovité s nemnohými ssavými rourkami, jež však jsou raménkovité a na konci několikráte rozvětveny. Žije v našich vodách na žabrech blešivců (Gammarus) a množí se vnitřním pučením.

Trichophrya epistylidis C. & L. (rournatka plísenková, (vyobr. č. 43., 1), liší se od ostatních tuto popsaných, že nemá stopečky přisedajíc zpodinou tílka svého ku podkladu nějakému. V masovině tílka pozorujeme podlouhlé jádro a několik stažitelných bublinek (cv); ostatně povaha této a. dosud málo jest známa.

Literatura: Ehrenberg, Ehr. Fr., Die Infusionsthierchen als vollkommene Organismen (Lipsko 1838). – Stein Fr., Die Infusionsthiere auf ihre Entwickelung untersucht (Lipsko 1854). – Claparede & Lachmann, Etudes sur les Infusoires et les Rhizopodes, 2 sv. (Ženeva 1858–1861). – Stein Fr., Der Organismus der Infusionsthiere, 1. a 2. sv. (Lipsko 1859 a 1867). – Bütschli O., Über den Dendrocometes paradoxus. Zeitschr. f. wiss. Zool. sv. 28. 1877. – Kent, W. Saville, A Manual of the Infusoria, 3. sv. (Londýn 1880–1882).