Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Achilles Jan

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Achilles
Autor: Jan Václav Novák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 506–507. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související na Wikidatech: Jan Achilles Berounský

Achilles Jan, rodem z Berouna (Berounský), kněz pod obojí a český spisovatel theologický ke konci XVI. a na poč. XVII. stol. Jakož sám dí v předmluvě na výklad Daniele pror., byl knězem na podacím p. Diviše Slavaty a jeho synů, nejprve kaplanem v Chrudimi, pak farářem v Rosicích a Chroustovicích, asi od r. 1589 v Pacově. R. 1611 přejal duchovní správu v Přibislavi. Pilně překládal rozmanité spisy homiletické a parainetické z latiny. Roku 1587 vydal Mikul. Hemminga, něm. kanovníka a homiletisty, »Viam vitae« pod názvem Cesty života věčného, výklad to hlavních článků náboženství křesťanského, jež třeba znáti k dosažení života věčného. R. 1589 vydal u Jiř. Jak. Dačického výklady perikop nedělních a svátečních Lud. Osiandra, luteránského kazatele a prof. ve Stuttgartě, pod názvem Výklad na nedělní a sváteční evangelia (opět vyd. 1595 a 1611). Samostatný spis toho druhu, totiž Výklad krátký na proroctví Daniele proroka, věnoval synům svého příznivce p. Diviše Slavaty, Adamovi, Jindřichovi, Albrechtovi a Zachariášovi, od nichž mnoho užil vděku. Před výkladem samým předeslán Danielův životopis, v němž obsaženo mnoho příkladů ze současné historie, jež obrací na Turky vybízeje k obraně křesťanstva proti nim. Rovněž tu množství citátů ze spisovatelů staroklassických i církevních. Vytištěno u Dačického r. 1590. R. 1595 vydal A. tamže překlad homiletického spisu latinského na epištoly pod názvem Veykladové kratičcí na epistoly, kteříž se přes celý rok v nedělní dni čtou v shromáždění církevním. Texty jsou tu před výkladem předeslány; leckde jeví se překlad na újmu ducha jazyka českého příliš doslovným. Téhož roku vydal A. český překlad latinské postilly neznámého spisovatele. Jakož tenkráte o moru v Evropě stále zuřícím hojně spisův a kázání vydáváno, sepsal a vydal také A. r. 1599 Kázaní kratičké o moru. Po delší potom přestávce vydal teprve r. 1611 na Starém městě u kněze Jiřího Hanuše Landškrounského homiletický spis Ἑορτολογία, t. j. Kázaní sváteční aneb veykladové kratičcí o životu, práci a smrti sv. apoštolů, vyznavačův a mučedlníkův i některých mučedlnic. Věnováno panu Janu Rud. Trčkovi z Lípy a na Lipnici, cís. raddě a komorníku. Již v předmluvě dokládá se mnohých řeckých spisovatelův a rovněž i ve spise. Pramenem byl mu lat. spis lipského prof. Dressera »Liber de festis diebus Christianorum, Judaeorum et Ethnicorum«. Výklady mravoučné činí se tu ze života i příhod jednotlivých svatých. Počíná se sv. Ondřejem; každé jméno svatého A. etymologicky vykládá, a z toho činí rovněž poučení theologické. Z mravů své doby podává A. též leckde výstražné příklady, jakož i z dějin současných a zvláště českých. Roku 1612 vydal A. Jer. Wellera Krátký výklad historie evangelické o umučení Páně, r. 1613 Výklad na trojí zaslíbení Pana Boha našeho, roku 1617 pak Výklad krátký a sprostný na dvě kapitoly Zjevení sv. Jana. O jiných homiletických spisech víme jen ze práv současných spisovatelů. Kromě toho pokusil se A. 1 ve spisovatelství vojenském vydav r. 1595 Knížku o polním hejtmanu a jiných správcích vojenských. O pokusech v latinském veršování svědectví podávají epigrammy po předmluvách jednotlivých spisů přidávané. Po r. 1617 zprávy o něm mizejí (Jireček, Rukověť str. 5. n.). JNk.