Ottův slovník naučný/Achillea

Ottův slovník naučný
Achill	Achillea	Achilles

Údaje o textu
Titulek:	Achillea
Autor:	Josef Velenovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 505-506. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Řebříček
Související články ve Wikipedii: řebříček obecný, řebříček bertrám

Achillea L., řebříček, rod z řádu složnokvětých (Compositae), z oddělení trubkokvětých. Byliny vytrvalé, s listy střídavými, často jemně peřenodílnými, lysými neb vlnatými a jemně chlupatými. Květní úbory jsou namnoze sestaveny v konečné chocholíky. Zákrov vejčitý, až polokulatý, střechovitý, z lístků na okraji často blanitých a černých složený. Lůžko ploché, klenuté neb prodloužené, plevnaté. Krajní květy jazykovité, samičí, terčové obojaké, trubkovité. Nažka smačklá, někdy se slabě vyniklým okrajem, vždy bez chmýří. Byliny aromatické, jež rostou na travnatých mezích a zvláště hojně na horách. Čítá se jich asi na 100 druhů, z nichž toliko 3 v Čechách jsou také domácí.

A. millefolium L., ř. obecný. Lodyha z plazivých, podzemních oddenků přímá, až 50 cm vysoká, jednoduchá, listnatá, na konci v chocholičnaté květenství rozvětvená. Listy lodyžní přisedlé, podlouhlé, 2—3krát peřenodílné, s úkrojky čárkovitými, tak jako lodyha obyčejně bíle vlnaté. Úbory pak vejčité, nevelké; paprskové květy bílé neb narůžovělé, 4—5, dvakrát kratší zákrovu. Lístky zákrovní s černohnědým okrajem. Mění se nejen v četné odrůdy, nýbrž tvoří i stálá plemena. Kvete od června do podzimka. Celá rostlina voní dosti příjemně aromaticky. Roste všude na mezích a vůbec na sušších místech hojně. Také v sev. Americe a Asii jest rozšířena. V pletivu řebříčku obsažena jest zvláštní hořká látka a étherický olej, pročež v lékárnách řebříčku zvláště v nemocech žaludečních se potřebuje. Také na venkově slouží co prostonárodní lékařský prostředek.

A. ptarmica L., bertrám, persám, roste na vlhčích lukách a zvláště v lučních křovinách. Kvete až v červenci a v srpnu. Liší se od řebříčku tím, že má obyčejně 10 paprskových kvítků, jež jsou zdélí zákrovu, a že jeho listy jsou jednoduché, ploché, pouze na okraji zubaté. — Na Alpách rostou mnohé druhy vonných řebříčků, jež Švýcaři sbírají, suší a s kořalkou míchají připravujíce takto svůj pověstný vonný likér genipi, jenž dobře se osvědčuje v nemocech žaludečních. Italové podobně upravují kořalku esprit d’Iva z vonných řebříčků. Ostatně i jiné druhy aromatických bylin v Alpách sbírají se k dělání alpských nápojů. Vský.