Ottův slovník naučný/Achen Jan

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Achen
Autor: Josef Svátek
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 502–503. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hans von Aachen

Achen Jan (Hans von Achen), jeden z nejpřed. malířských mistrů něm. školy v XVI. věku, který posledních dvacet let života svého strávil u dvora císaře Rudolfa II. v Praze. Nar. r. 1552 (dle jiných 1562) v Kolíně n. R. a poněvadž otec jeho pocházel z města Cách (Achen), psal se »Hans von Achen«. V Kolíně vyučil se v malbě u malíře Jerrigha, načež ve věku 22 let odebral se do Italie, a sice nejdříve do Benátek k radě nizozemského malíře Kašpara Rema, který jej pro svou nepřízeň k Němcům nechtěl do své školy přijmouti. V Benátkách mnoho maloval pro obchodníka s obrazy Moretta, jenž z výtvorů mladého umělce hojně těžil. Později vzdělával se A. v umění svém v Římě a zhotovil tam veliký oltářní obraz (Narození Páně) pro chrám jesuitský, podobiznu krásné donny Venusti, na kterémž obraze se také sám vypodobnil, a mnoho jiných obrazů. R. 1588 meškal ve Florencii a opět v Benátkách, ve kterýchžto městech provedl opět několik uměleckých děl (P. Marii, Danae, sv. Kateřinu, podobiznu vévody Františka de Medicis a j.), která mu v Italii zjednala slavnou pověst. Zatouživ po vlasti vrátil se zase do Kolína n. R., kdež maloval zachovanou dosud podobiznu purkmistra Broelmanna a několik obrazův oltářních. Po dvou létech byl povolán ke dvoru vévodskému v Mnichově, kde se dosud spatřují v národním museu jeho podobizny vévody Viléma a veškeré rodiny vévodské, pak některé chrámové obrazy jeho (zejména krásné dílo Nalezení sv. kříže). Císař Rudolf II., jenž povolával do Prahy veškeré proslulé umělce, získal je pro dvůr svůj jmenovav jej »cís. komorním malířem« s ročním platem 300 zl. a s příbytečným 100 zl., a povýšil jej dne 1. listop. 1594 v rytířský stav říše římsko-německé. A. přesídliv se z Mnichova do Prahy, maloval zde mnoho pro obrazárnu císařovu (Venuši, Adonida, Jupitera s Antiopou, Bethsabu s Davidem, Bakcha s Cererou, Umučení sv. Jiří a j.) a byl od Rudolfa II. několikrát vyslán do Italie, aby tam hotovil kopie obrazů znamenitých mistrův a zakupoval umělecké předměty pro sbírky císařovy. Z Říma přivezl do Prahy mimo jiné též mistrovské dílo Praxitelovo »Ilionea«, které tam byl koupil za 33.000 dukátů od židovského antikváře a které po nesvědomitém rozházení zbytků sbírek Rudolfových r. 1782 přišlo do Mnichova, kdež jest nyní nejvzácnější ozdobou glyptothéky. Jako rovněž výtečný malíř Bart. Spranger byl miláčkem Rudolfovým a musil častěji i v kabinetě jeho pracovati, kde císař po mnohé hodiny mistrovskému vedení štětce jeho přihlížel a dal svou podobiznu několikrát od něho malovati. A. požíval přízně vznešeného mecenáše tohoto v té míře, že císař jej v příbytku jeho navštěvoval a též mu svěřoval mnohá důvěrná poslání ve věcech cís. rodu. Jen přímluvou jeho bylo lze cizím vyslancům i jiným vznešeným osobám dosíci audience u Rudolfa II., když se panovník tento v rostoucí melancholii své společnosti lidské vždy více stranil. Císař zahrnoval jej milostmi a dary 1 obnovil mu 14. kv. 1605 rytířský stav jeho uděliv mu zároveň významné právo pečetiti voskem červeným. Po smrti Rudolfově potvrdil císař Matiáš A-a v úřadě cís. komorního malíře a též jej dařil milostmi, jakož mu vůbec horlivost a pilnost jeho v umění zjednaly bohatství neobyčejné. Choť jeho Regina, dcera proslulého hudebního skladatele Orlanda di Lasso, dvorního kapelníka v Mnichově, porodila mu v Praze dvě dcery, které však i se stařičkou matkou A-ovou v době moru r. 1603 zemřely a jimž A. postaviti dal náhrobní pomník v chrámě svatovítském. Sám pak zemřel taktéž v Praze dne 6. ledna 1615 a byl pochován v hrobce téhož chrámu, kdež mu pozůstalá vdova dala postaviti mramorový pomník náhrobní, který však na zač. tohoto století byl z chrámu vynesen a do dlažby před průčelím kostela vložen. Při nynější opravě chrámu sv. Víta leží s jinými náhrobky pohozen stranou a jest si přáti, aby se mu konečně dostalo místa důstojnějšího. Ač byl A. umělcem výtečným, přece to k výši samostatné tvořivosti nepřivedl: vždy maloval dle vzorův cizích, a sice s počátku v manýře nizozemské, v Italii snažil se následovati MichelAngela a Tintoretta, v Praze pak byl mu vzorem B. Spranger, jejž převyšoval rozmanitostí a lehkostí. Z četných jeho obrazů nalézá se v Praze pouze sedm (po jednom v kapli Martinické sv. Víta, v kostele Všech Svatých a v kostele sv. Jiří, čtyři pak v obrazárně společnosti přátel umění), po jednom v zámcích roudnickém a fridlandském, devět v cís. obrazárně ve Vídni, kamž byly vesměs z Prahy přeneseny, jeden v Laxenburku, šest v Mnichově, pak některé v Kolíně n. R., v Bonnu, v Benátkách, v Římě a v Amsterodamě. Mnohé z obrazů těchto byly od předních umělců oné doby (Jiljího Sadelera, L. Kiliana a j.) ryty do mědi. Svk.