Ottův slovník naučný/Achelóos (mytologie)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Achelóos
Autor: Albert Dohnal, Hynek Vysoký
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 501–502. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Č. 110. Achelóos.

Achelóos (Ἀχελῷος), též Achelóios (Ἀχελώιος), lat. Achelous, v mythol. řecké bůh řeky stejnojmenné, dle obyčejného udání syn Ókeana a Tethye, z jejichžto tří tisíc synů, vesměs bohů říčních, jest nejstarším. Nejznámější o něm jest báje o jeho zápase s Hérakleem. Zašed totiž kdysi do blízkého Kalydóna A. ucházel se tam o ruku sličné Déianeiry, dcery tamějšího krále Oinea, při čemž třikráte změnil podobu svou, jakožto bůh říční schopen jsa proměny. Blíže se tedy Déianeiře poprvé jako býk, potom v podobě hadí a posléze jako člověk se hlavou býčí takou měrou se jí zošklivil, že ráda přijala nabídnutí Héraklea, jenž s podobným úmyslem jako dříve A. do Kalydóna zatím byl zavítal. Oba sokové podnikli na to tuhý zápas, v němž A. opětně měnil podobu, až konečně, když právě býčí měl podobu, uražen mu Hérakleem oh, načež A. prohlásil se přemoženým. Výměnou za roh svůj dal Hérakleovi roh Amaltheiin (t. zv. roh hojnosti, viz Amaltheia), anebo (jak Ovidius věc líčí) z rohu A-óova učinily nymfy naplnivše jej kvítím roh Amaltheiin. (Že báje o zápase A-óově s Hérakleem vztahuje se jádrem svým k někdejší proměně řečiště Achelóa, kteráž napotom zdrojem požehnané úrody se stala, to poznávali již staří; viz Kvíčalův článek »Amaltheia a aigis«, Listy fil. a paed., I. 35 a n.) — Zajímava jest též pověst, líčící A-óovu účast při vzniku ostrovův Echinadských (ležících v moři při ústí řeky Achelóa). Čtyři nymfy obětovaly kdysi na břehu Achelóa všem bohům domácím zapomenuvše při tom jediné na A-óa; rozhněvav se proto na ně oderval onen kus břehu, na němž právě dlely, odnesl jej do moře a proměnil takto nymfy v ostrovy. Pátý pak z ostrovů těch povstal z milenky A-óovy, Perimély, kterou otec její hanbě se za porušení panenství jejího vrhl do moře, mořský však bůh Poseidón na přímluvu A-óovu v ostrov ji proměnil. — Četné jest potomstvo, jež rozmanité pověsti A-óovi přikládají: syny jeho (z Perimédy) jmenují se Hippodamas a Orestés, dcerami pak Seirény, dále prameny některé, j.Peiréné, thébská Dirké, delfská Kastalia, dále Kallirrhoé, choť Alkmaiónova, a j. — Uctění A-óa, jenž vždy platíval Řekům za předního zástupce tekoucího vodstva, bylo ve krajích řeckých velice zobecnělým, na rozdíl od jiných bohů říčních, požívajících ponejvíce jen uctění místního. Vzýván též při obětech, v modlitbách i přísahách, a poněvadž blízko řeky Achelóa byla věštírna dódónská, tuť z kultu této valná čásť přecházela též na boha A-óa, jemuž návštěvníci věštírny povinnou oběť prý přinášívali. – O A-óovi viz článek Stollův v Roscherově Lexikon der griech. u. röm. Myth. na str. 6. a n., Preller: Griech. Myth., 3. vyd., II. 243 a n. Dnl.

Zápas A-óoův s Hérakleem byl již záhy oblíbenou látkou řeckého umění. Z památek uměleckých, nám dosud zachovaných, zobrazena jest tato scéna na sedmi vasách černého stylu (2 chovány v Petrohradě, 2 v Berlíně v Antiquariu č. 1851. a 1852., 2 v britském museu pod č. 452. a 536., jedna v Paříži), na čtyřech vasách červeného stylu (1 v Mnichově, O. Jahn, Beschreibung der Vasensammlung zu München, č. 251., 1 z Girgenti, nyní majetkem de Witteho, 1 vasa Epilykova v Louvru, 1 vasa Pamfaiova v britském museu č. 789.), na dvou bronzových skupinách chovaných v britském museu a Florencii, na basi trojnože z Nabulu, na reliefu zlatého jednoho věnce etrurského a na několika gemmách a hojných mincích. Na vasách bývá Héraklés představen oděný koží lví, ozbrojený mečem, toulcem, lukem a kyjem. A. zobrazován bývá jako býk s obličejem lidským a rohy, pouze na vase Pamfaiově zobrazen jest v podobě Tritóna, vybíhaje zpodní částí těla v dlouhý, šupinatý ocas rybí, s hlavou lidskou, s lidskými prsy a rameny, s rohem býčím.Diváky zápasu bývají Déianeira, Athéna, Hermés, Oineus a Iolaos. Héraklés oděný koží lví a ozbrojený kyjem uraziv již A-óovi levý roh uchopil jej levicí za pravý roh a pozvedá pravicí kyj svůj k druhé ráně. Roh uražený leží na zemi mezi nohama vítěze a má podobu rohu Amaltheiina, s nímž byl později stotožňován. A., jehož přední čásť těla pouze jest viděti, představen jako obrovský býk s obličejem lidským a dlouhým vousem; z úst jeho řine se hustý proud krve, hlava jest skloněna, výraz obličeje bolestný. V zadu stojí žena v dlouhém rouchu a závojem zahalená; jakožto dcera královská, Déianeira, charakterisována jest žezlem, jež v levici drží. Hlava A-óova často jest zobrazena na mincích akarnanských, jihoitalských a sicilských. — Srovn. Gerhard: Auserlesene griech. Vasenbilder II., str. 106 nn.; Archäol. Zeitung 1862, str. 313–327., 329–331., 1885, str. 105–120.; Annali dell'Instituto 1882, str. 73–89., 314.; Gazette archéologique 1875. str. 84 nn. Vý.