Ottův slovník naučný/Acheiropoiéta

Ottův slovník naučný
Acheirie	Acheiropoléta	Achel

Údaje o textu
Titulek:	Acheiropoiéta
Autor:	Karel Chytil
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 501. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Acheiropoléta (z řec.), obrazy Krista a P. Marie rukou lidskou nevytvořené, povstalé zázračným způsobem. Za takové pokládány Edessenum či obraz Abgarův, obraz sv. Veroniky a otisky mrtvoly Kristovy na prostěradle, v němž Nikodém pohřbil mrtvolu Páně. Co se týče Edessena, není v apokryfní korrespondenci Abgarově s Kristem ani zmínky o nějaké podobizně, a teprve Euagrius vypravuje, že Kristus dal Abgarovi kromě dopisu též šátek s otiskem svého obličeje. V Edesse zůstal obraz do roku 944, kdy jej uloupili Saraceni, kteří dle podmínek míru musili jej císaři Romanovi Lakapenovi vydati. Přenesen byv do Cařihradu, dostal se dle jedněch r. 1207 Benátčanům a potom do Říma, kde dosud u sv. Silvestra se chová; dle jiných převezl jej Leonardo di Montalto r. 1361 až 1363 do Janova a zanechal dle závěti z r. 1384 kostelu S. Bartolomeo degli Armeni. Obraz Abgarův líčen byl jako vznešený typ s vysokým čelem, rovným, dlouhým nosem, dělenými vlasy a vousy. Tento typ jeví stará domnělá kopie obrazu toho v Nazarethu, t. zv Nazarenum, kdežto naopak exemplář janovský má málo vznešenosti; čelo jest stlačené, vlasy chudé, brada ve tři díly rozdělena a celý výraz bezduchý, tak že nelze nepoznati v obraze tom dílo umění byzantinského z doby úpadku. Pro umění nejsou sice obrazy tyto východiskem, ale zachytivše běžné představy o vnějšku Kristově staly se do jisté míry vzory pro pozdější časy. Kromě obrazův Abgarova a Veroničina nemají ostatní pro dějiny umění důležitosti. Taková a. nižšího druhu jsou na př. zázračný obraz v Camulii v Kappadokii, jenž r. 574 do Cařihradu se dostal; Acheiropoléta. ton na hliněné desce v městě Hieropoli; obraz Krista nepochybně životní velikosti, jejž papež Šěpán III. r. 752 přinesl do chrámu Sta Maria Maggiore a j. Literatura o a-tech jest velmi rozsáhlá. Srovnej jmenovitě W. Grimm, Die Sage vom Ursprung der Christusbilder (Berlin 1843); L. Glückselig, Christusarchaeologie (Prag 1872); výborné dílo L. Dietrichson, Christusbilledet (Kjobenhavn 1880); Lipsius, Die edessenische Abgarsage (Brunšv. 1880); Matthes, Die edessenische Abgarsage (Lipsko 1882). Chl.