Ottův slovník naučný/Achard

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Achard
Autor: Jan Vincenc Diviš, Ladislav Dolanský, Jaroslav Vrchlický
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 499. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Achard [ašár]: 1) Franz Karl (* 1753 – † 1821), původem Francouz, nar. v Berlíně, zemřel na statku Kunern u krajského města Stínavy v Dol. Slezsku. Byl ředitelem fysikálního odboru akademie berlínské, kteréžto místo opustil, aby se mohl věnovati úplně pokusům o výrobu cukru burákového dle návodu učitele svého Marggrafa. Král Bedřich Vilém III. podporoval A-a hmotnými prostředky a vykázal mu k užívání statek Kunern, kdež postaven r. 1799 první cukrovar. Zde snažil se A. zužitkovati pokusy Marggrafovy a své vlastní zkoušky, s kterými již r. 1786 byl započal na svém vlastním hospodářství (Kaulsdorf) u Berlína. A. první stanovil základní zásady racionálného pěstování řepy i semene a naznačil škodné vlivy, kterým řepa podléhati může. – Výsledky svých prací uložil v díle odborném: Die europäische Zuckerfabrikation aus Runkelrüben (3 d. v Lip. 1809; 2. vyd. 1812). Mnohé pochody výrobní a osvědčené, podnes platné zásady řepaření nalézáme v této záslužné práci, jejíž uveřejnění po dvakráte marně snažili se zameziti Angličané skvělými nabídkami hmotnými; tušiliť dobře, že mladistvý průmysl kontinentální zasáhne časem nepříznivě v rozsáhlý a výnosný obchod koloniální. Dvacetiletá činnost A-ova, jíž obětoval celé své jmění, nebyla odměněna šťastnými výsledky; vzplanuvší válka a požár závodu r. 1810 přerušily působení muže, jehožto památka potrvá navždy v dějinách průmyslu cukrovarnického. DČ.

2) A. Adolphe (* 1808 v Lyoně – † 1856 v Paříži), byl vyučen tkadlcem, záhy však stal se hercem a získal si na jihu francouzském dobrou pověsť. R. 1833 odebral se do Paříže a maje krásný hlas, vstoupil na konservatoř, kde již r. 1835 obdržel druhou a roku 1836 první cenu. Brzy potom stal se členem a ozdobou Opery Comique a jedním z nejoblíbenějších pěvců pařížských. Dý.

3) A. Ferdinand François Auguste, inženýr franc., nar. v Grenoblu (Isère) 1813. R. 1856, vynašel brzdu elektrickou. Vynález jeho poctila akademie věd cenou Monthyonovou, a na mezinárodní výstavě elektrické 1881 dostalo se mu zlaté medaille a kříže Čestné legie.

4) A. Amédée (Louis Eugène), románopisec franc., narozen roku 1824 v Marsilii, věnoval se z prvu stavu kupeckému. Brzy ocitl se v Alžíru, kde najal rozsáhlé pozemky; když však v hospodářství neměl štěstí, opustil Afriku a objevil se kolem roku 1838 v Paříži, kde začal býti pod pseudonymem Grimm činným jako žurnalista. Zvláště obrátil k sobě pozornost širších kruhů svými vtipnými Listy pařížskými (Lettres parisiennes), které klestily cestu jeho četným románům, povídkám a črtám. Z celé řady jich uvádíme první román jeho: Belle Rose (Krásná Rosa); Récits d'un soldat (Povídky vojína) z r. 1870, kniha své doby velmi populární; La vipère (Zmije); La robe de Nessus (Šat Nessův); Nelly; Les petits fils de Lovelace (Vnukové Lovelacovi); Les coups d'épée de M. de la Guerche (Rány mečem pana de la Guerche); Marcelle; Les petites filles d'Eve (Vnučky Eviny), pendant k románu Vnukové Lovelacovi; La chasse royale (Královský hon); Droit au but (Přímo k cíli) atd. Vedlé románů napsal A. řadu novellistických studií a črt sociálních jako: Parisiennes et Provinciales (Pařížanky a venkovanky); Les femmes honnêtes (Počestné ženy); portréty historické: Nièces de Mazarin (Neteře Mazarinovy); pak i memoir. dílo Souvenirs personels d'émeutes et de révolutions (Osobní vzpom. na vzpoury a revoluce). Po únorové revoluci byl A. též delší dobu politicky činný, a to pro stranu royalistickou; v době císařství však opustil politiku a oddal se docela belletrii. A. patří ke skupině spisovatelů, kteří literatuře druhého císařství dali zvláštní ráz a kteří po pádu jeho velikou většinou zcela umlkli, nebo tkvěli všemi kořeny své bytosti ve společenských jeho poměrech. A. je sice talent druhého řádu, nelze však mu upříti místy svěží barvy lokální, Dickensovské drobnomalby a nenuceného, přirozeného humoru. A. † 24. břez. 1875. Čes. přeložen Kus románu (Haštalským v Lumíru 1855) a Syn bankéřův (v Pr. 1857). –cký.