Ottův slovník naučný/Achaios

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Achaios
Autor: Václav Sládek, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 496–497. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Achaios (Ἀχαιός): 1) Mythický praotec řeckého kmene Achajův, syn Xuthův a Kreusin, vnuk Hellénův. Dle jiné pověsti zachované u Dionysia Halikarnasského (I, 17) byl A. synem Poseidóna a Larissy, dcery Pelasgovy, a osadil s bratry svými Thessalii, jejíž jižní čásť, zvaná Achaia Fthiótis odvozovala od něho jméno své.

2) A. Dramatický básník řecký, syn Pythodórův (nebo Pythodóridův) z Eretrie, nar. kolem r. 480 př. Kr., †před r. 406. Poprvé vystoupil po r. 448 v závodě tragickém se Sofokleem a Euripidem. Zprávy o počtu jeho dramat kolísají mezi počtem 64, 44, 30, 24. A. vynikal více v dramatě satyrském než v tragédii. Filosof Menedémos v dramatě satyrském přiřkl Aischylovi místo prvé, Achaiovi druhé. Přes to zvítězil jen jednou. Náležel k dramatikům lepším a učenci alexandrijští přijali jej do svého tragického kanonu. Ze zachovaných 18 názvův aspoň třetina náleží dramatům satyrským. Zlomky sestavil Urlichs: Achaei Er. quae supersunt collecta et illustrata. Bonn 1834. Srv. též sbírku Nauckovu Fragm. trag. graec.; o významu jeho vůbec Welcker, Die gr. Tragoedien, Bonn 1841; W. Kayser, Historia critica trag. graecae, Got. 1845; Fr. Grešl, O satyrském dramatě, Progr. gymn. v Litomyšli, 1876. Sdk.

3) A., syn Andromachův, příbuzný král. rodiny syrské, bojoval r. 222 př. Kr. za krále Seleuka III. s Attalem I. Pergamským. Po zavraždění Seleukově pomstil na vrazích smrť jeho a zamítnuv korunu od vojska mu nabízenou pomohl Antiochovi III. na trůn. V další válce omezil říši Pergamskou na původní hranice její a dobyl zase ztracených držav syrských v Malé Asii. Avšak osočen u krále od důvěrníka jeho Hermeia, jako by po panství bažil, dohnán byl ku vzpouře, v níž setrval i po smrti Hermeiově ze strachu před Antiochem. Pokud tento válkou s Egypťany byl zaměstnán, zůstal A. v nerušeném držení svých krajin, ale po zavřeném míru byl od Antiocha r. 215 poražen a v Sardech obležen. Tam zradou vydán jest v moc královu a na rozkaz jeho utracen.