Ottův slovník naučný/Acciajoli

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Acciajoli
Autor: Justin Václav Prášek, redakce, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 116–117. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Acciajoli, Acciajuoli [ačajoli], stará rodina florencká, pocházející z Brescie. 1) Nicolo A. (Mikuláš) (* 1310 – † 1366), státník neapolský. Přišed do Neapole prokázal vnučce krále Roberta z Anjou Johanně I. mnohé platné služby jakožto válečník, začež jmenován od ní velkým senešálem neapolským a později místokrálem apulským. A. byl muž velmi vzdělaný; požíval přátelství Petrarky a Boccaccia, s nimiž si dopisoval. Red.

2) Nerio I. A. (t. j. Rainer), synovec Mikuláše, velkosenešála království Neapolského, obdržel r. 1364 lénem od císařové »romanské« Marie Bourbonské knížectví Vosticu (dnešní Aigion) v sev. Peloponnése, odkudž šťastnými boji opanoval r. 1371 Argos a Korinth. Brzy potom stal se vůdcem pomocných vojsk, která »svatý spolek«, papežem Bonifaciem lX. z italských mocí a z Francie proti Turkům založený, do Řecka na pomoc císařům byzantským vypravil. Jsa sešvakřen s Janem, vládcem joanninským, i s Theodórem Palaiologem, despotou morejským a bratrem císaře Manuela, udeřil na vévodství athénské, kdež posud panovalo katalánské rytířstvo, dle jména králi sicilskými se řídíc. Roku 1394 dobyto celého vévodství i s hlav. městem, načež Ladislav, král neapolský, jmenoval Neria A-ho vévodou athénským. Brzy potom N. zemřel, odkázav závětí vévodství athénské Benátčanům: toliko Théby s částí severní dědil levoboček jeho Antonio I. A. Tento spojiv se s Turky i s Řeky, předešel Benátčany, vzal Athény a až do své smrti vládl celým vévodstvím. Za něho Athény některými stavbami okrášleny; také pocházela od něho asi »francká« věž nad Propylaii, r. 1875 sbořená. R. 1432 zemřel, načež s pomocí Turků nastoupili v panství synovci jeho Nerio II. a Antonio II. Nadanému bratru ustoupil Nerio; když však Antonio II. r. 1435 zemřel a vdova jeho hodlala vévodství s rukou svou podati despotovi morejskému, zmocnil se turecký vojevůdce Turachan Théb, a Athény uděleny sultánem Neriovi II. jako knížectví Turkům poplatné. Po smrti Neriově r. 1452 vládla jménem nedospělého syna vdova jeho. Když však zasnoubila se s kterýmsi šlechticem benátským, ustanovil Muhammed II. Francesca A-ho, syna Antonia II., místodržitelem athénským. Francesco povraždil rodinu Neria II., načež sultán vypravil vojevůdce Omara do Attiky. R. 1456 vzato město, Francesco kapituloval na Akropoli i byl učiněn knížetem thébským. Když však kul pikle proti sultánu, byl r. 1459 zajat a odpraven. Odtud rod A-ů i s vévodstvím athénským z dějin mizí. Laborde, Athènes au XV., XVI. et XVII. siècle. Pař. 1855. Pšk.

3) Donato A., proslulý státník a spisovatel florencký (* 1428 – † 1478). Vynikal rovněž učeností jako nezištnými službami, které prokázal své vlasti. Byl vyslancem francouzského a papežského dvora a r. 1473 gonfalonierem republiky florentinské. Z vědeckých jeho prací uvádíme Commentarius de vita Caroli Magni, psaný podlé Eginharda, lat. překlad Plutarchových životopisův a kommentáře k Ethice a Politice Aristotelově. Spisy jeho vynikají uhlazenou mluvou. Z rozkazu republiky přeložil Dějiny florentinské od Leonarda Bruna Aretina do ital. (1473).

4) Filippo A. (* 1637 – † 1700), rytíř řádu maltézského, který procestoval tehdejší známý svět, dramatický spisovatel a operní skladatel, založil moderní strojnictví divadelní, jež z Italie dostalo se do Francie a odtud do Německa, Anglie atd. Z oper jeho uvádíme La Damira placata (Ben. 1680), Il Girello, drama brulesco per musica (Modena 1675 a Ben. 1682), Ulisse in Feacia (Ben. 1681) a j.