Ottův slovník naučný/Abršpach

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Abršpach
Autor: red., August Sedláček, Bohumil Bauše
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 86–87. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Adršpach
Související články ve Wikipedii:
Adršpašsko-teplické skály
Č. 27. Abršpach – skalní město.
Č. 28. Abršpach – věž Eliščina.

Abršpach (Adršpach, něm. pův. Ebersbach, nyní Adersbach, chybně Zámrsk), dvojí ves, hejt. Broumov, okr. Police.

1) A). dolní, panství allod. a ves nad potokem t. jm., 116 d., 747 obyv. něm. (r. 1880), 2½ hod. sz. od Police, fara Zdoňov, obec A. d.; zámek s kaplí Bl. P. M. a krásnou zahradou, šk.; 3 mlýny, pivovár, plátenictví. red. – V Dol. A-u jest zámek postavený ku konci XVI. stol.; ze starého a někdy velmi pevného hradu, který stál na hoře »Starý hrad« (Althaus), zbyly skrovné zbytky, zejména stará brána mezi skalami. (Sedláčkovy Hrady, V. 169.) A. byl původně hradem královským a dostal se teprve po r. 1350 v držení Alberta ze Skalice. Po něm vyskytují se v držení jeho páni z Dubé, zovouce se proto pány z A-u. Nějaký čas (1433 až 1434) panoval tu Jan Krušina z Lichtemburka. Okolo r. 1447 dály se odtud veliké škody a zádavy do Slezska, pročež Slezané a Lužičané hrad držiteli odkoupili a vyvrátili. Panství abršpašské bez sídla drženo potom ke Skalám a od r. 1534 k Ryzemburku. Po smrti Hertvíka Zehušického z Nestajova († 1579) dostal se A. za díl dceři jeho Elišce, vdově po Adamovi Bohdaneckém z Hodkova († 1562), a při potomcích jejích zůstal až do r. 1623. Od těch dob se držitelé zhusta měnívali; delší čas byl A. v držení pánů Libšteinských z Kolovrat (1662 až 1770) a nyní náleží panství, jehož plocha 1901.01 ha, katastr. čistý výnos 14.431 zl., poslední vklad (z r. 1849) 175.045 zl., Anně Elsenwangerové. Sčk.

2) A). horní, farní ves, 105 d., 871 obyv. něm., 3 hod. sz. od Police, obec A. h., býv. dom. Abršpach dolní, diéc. Král.-Hrad., vik. Broumov, patron náb. fond, osadníků 1340. Plebanie 1350, lokalie 1787, od 1855 fara; farní chrám Pozdvižení sv. Kříže z r. 1830; šk., pš., celní úřad. red. – Vých. ode vsi jsou pověstné skály Abršpašské, tvořící s blízkými skalami Teplickými labyrint mocných pilířů pískovcových, zajímavých dolů, roklin a rozsedlin podob nejfantastičtějších. »Skalní« toto město, jak labyrint právem se nazývá, navštěvují do roka tisíce touristů, kteří zde pohodlně bez lezení po upravených cestách zvláštními vůdci provázeni bývají. Celé toto prostranství, na němž skály se rozkládají, má podobu ellipsy, 6,5 km dlouhé, 3,3 km široké, jejíž větší osa směřuje od sz. k jv. a zaujímá tedy plochy as 20 km2. Jest to jedna ze tří osamělých vyvýšenin půdy, průměrné výšky nadmořské 708 m, která někdy, jak se zdá, tvořila souvislou pánev skalní podkrkonošskou, z pískovce složenou. Pískovec skal náleží střednímu patru útvaru křídového, stupně jizerského (dle rozdělení Krejčího). Pánev tato, původně v souvislosti vyplněná, rozpadla se během doby účinkem denudace trhlinami a odplavením jednak na skalní město A-teplické, kdežto ostatní dvě vyvýšeniny jakožto vrch Ostaš (v. t.) a skalní bašta Hejšoviny (v. t.) nad krajinu okolní vynikají. Bludiště skalní A-teplické obdrželo směr potokem Metuje, který od Raspenavy slezské směrem od s. na j. vymlel sobě během času hlubokou cestu, v níž sbírá vody skal. Ve skalách Abršpašských v jedné z roklí padá umělý vodopád s výše as 12 m z horského jezírka, 316 m dlouhého, které kol kolem strmými skalami jest obklopeno. Jednotlivé pilíře a balvany nabývají podivných nápadných podob a dána jim zvláštní, namnoze pruská jména, která placení průvodci odříkávají. Na zajímavou cestu od jezírka do Teplických skal neupozorňují. Další rozpadávání a řícení se balvanů jest patrné a jen otázkou času; hned na po. kraji stojí jako přední stráž balvan 15½ m vysoký, »obrácená homole cukru« zvaný, dole na zpodině jen m2 měřící. Pískovec skal jest totiž různého zrna a rozdílného tmele, čímž tvary skal jednak vrstevným usazením, jednak svislými trhlinami a rozsedlinami nynějšího tvaru svého nabyly. Bizarní formy na temenech některých sloupů povstávají větráním dutin po spongiích (zkamenělých houbách), jako zejména kámen »koruna« ve skalách Teplických ve vrstvě trigoniové (viz Frič: Vrstvy jizerské. Archivu pro výzkum Čech díl V. č. 2). Ve skalách panuje chlad a v některé rokli zůstává ležeti i sníh za léta. Rostlinstvo pískovců není rozmanité, květena vykazuje však některé tvary horské: Mulgedium alpinum, Tussilago alpina, Oxycoccus palustris. Naše vyobrazení podávají dvě z nejzajímavějších partií a sice č. 27 Skalní město a č. 28 Věž Eliščinu. O skalách Abršpašských po stránce topografické viz dra. K. Kořistky: Hory Jizerské a Krkonošské s jižním a východním podhořím jejich. Archiv výzkumu Čech díl Abršpach. Po stránce touristické viz Řivnáčův Průvodce po Čechách. Menší články popisné viz Světozor 1885 (s illustracemi J. Mařáka), Památky arch. 1858 III. str. 51 a VII. str. 299. Květy 1845 str. 552 a j. Bše.