Ottův slovník naučný/Abráhám

Ottův slovník naučný
Abraha	Abráhám	Abraham

Údaje o textu
Titulek:	Abráhám
Autor:	Alois Jirák, Josef Hanuš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 77–78. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Abrahám

Abráhám (hebr. Otec množství, národů či otec výše ?), původně Abrám (otec vznešený), arciotec, syn Thareův (bibl. Térach) z Úr (bezpochyby nynější Mugair) v Chaldei, odkud odebral se nejprve do Háránu (Carrhae) a později na rozkaz boží do Kanaanu s manželkou Sárou a bratrovcem Lótem. Obdržel od Boha zaslíbení, že se stane praotcem velkého národu, a že v něm požehnána budou všecka pokolení. (I. Mojž. 12.) Toto zaslíbení A.-ovi třikráte opakovaně potvrdil Bůh přípovědí o narození syna v pokročilém věku A.-a i Sáry. Jakožto odznak zvláštního vyvolení ustanovil Hospodin A.-ovi a jeho potomkům obřízku. A. vynikal mírumilovností, nezištností a hlavně nezlomnou důvěrou a věrou v Boha, jejíž skvělý důkaz hlavně podal, když ochoten byl k rozkazu božímu i syna Isáka na hoře Mória obětovati. (I. Mojž. 22, 2.) Touto věrou svou stal se »otcem všech věřících« (sv. Pavel k Řím. 4, 11) a vzorem všem potomkům. Skrze Isáka jest A. praotcem Židů a Edomitů a skrze Ismáéla, syna z Hágáry, praotcem všech Arabů. Zemřel v 175. roce svého věku asi 2040 př. Kr. a pohřben jest podlé Sáry v Makpéle, jeskyni v Mambre blíže Hebrónu. Biblické vypravování o A.-u vešlo záhy v báječné tradice národů vých. i mnohých západních. Pověsti židovské pozdějšího původu vyprávějí hlavně události z mládí A.-ova, kterak narodiv se mezi pohany, pěstoval astronomii a jí přišel k poznání pravého Boha, pro které musil z Chaldejska se vystěhovati. Dle jiné pověsti židovské rozbil A. modly chaldejské, zapálil jejich chrám, za to uvržen do ohně a zázračně zachráněn. Arabské leg. o A.-ovi (Ibráhímovi) vzaty z větší části z podání židovského, biblického i lidového a přizpůsobeny nauce islámské. Původu arab. jsou pouze některé přídavky, jak A. stavěl Ka'bu, dal zemi kolem ní synu svému, jak každoročně putoval do Mekky, zůstavil šlépěje na černém kameni v chrámě a j. Sebrání povídek těch, povstalých ze Starého zákona, z koránu a ze spisů rabbínských, pořídil Tabarí. V leg. perských vyhlašován A. za prvého a největšího proroka, ba často totožněn se Zoroastrem a Řekové měli jej za čtvrtého krále v Damašku. Rabbínové připisovali A.-ovi kabbálistickou knihu »Jesíra« (Stvoření). U Slovanů jihových. byl A. oblíbeným předmětem tradicí apokryfních, původu východního. Jeho »zjevení« a smrt vypsány ve staroruských (resp. starobulharských) rukopisech ze XIV. stol. V literaturách západoevropských spracován příběh o A.-ovi hlavně ve středověkých hrách dramatických. Jrk. Hš.