Ottův slovník naučný/Abortus

Ottův slovník naučný
Abortivní léčení	Abortus	Abouchouchou

Údaje o textu
Titulek:	Abortus
Autor:	Ladislav Josef Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 75–76. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Abortus (lat.): 1) v lékařství viz Potracení. – 2) A. v právě trestním viz Vyhnání plodu.

3) A. v botanice. Ústroje rostlinné mohou někdy dříve či později v některém stadiu svého vývoje se zastaviti, tak že nedosáhnou svého úplného vyvinutí, které by jim dle analogie příslušelo, což má za následek, že pozbudou fysiologického výkonu vůbec anebo jinému výkonu se přizpůsobí, než ten jest, kterému by dle původního významu svého měly sloužiti. Takové ústroje nazývají se abortovanými čili zakrnělými, zaprtalými. Nejčastěji shledáváme abortování ústrojů květních. Kalich abortuje na př. skoro všeobecně u Composit, Dipsaceí, Valerianeí, kdež ve způsobě plev, chlupů a jiných rudimentárních tvarů se vyskytuje, koruna na př. u Herniaria, Illecebrum, kdež pouhé nepatrné nitky představuje. Tyčinky abortují zhusta ve květech různopohlavných samičích, které z obojakých povstaly, vesměs na př. u řešetláků (Rhamnus), některých Euphorbiaceí (Mercurialis) atd. Častěji z plného počtu tyčinek abortují některé, nevytvořujíce své nejpodstatnější částky, prašníka, rovnajíce se pak nitkám neb zoubkům nepatrným; na př. u lnu, některých Geraniaceí (Erodium, Geranium a p.) abortují takto tyčinky zákorunní (epipetální); u Orchideí, Zingiberaceí vyvine se ze 6 tyčinek pouze jedna dokonale s prašníkem, ostatní jen jako žlázky aneb jako plátkovité ústroje (zázvorovité, Cypripedium); v rodu Pentstemon z 5 tyčinek jedna zakrní, vyvinouc se v dosti dlouhý sice, avšak neplodný, chlupatý ohon atd. Tak jako tyčinky v samičích, tak zase v samčích květech mnohých, původně obojakých, zakrňují semenníky tak dalece, že buď ani vajíček nevytvořují, buď pouhé zákrsky jich obsahují. Úkaz dosti často se opakující jest ten, že v semenníku, jinak vyvinutém, z četnějšího počtu vajíček z pravidla jenom některá, někdy jen jedno se vyvinuje, aneb že i celá pouzdra semenníku i se zárodky semen se stlačí pouzdrem úrodným a vymizejí, na př. u lípy, kdež z pěti pouzder po 2 vajíčkách chovajících toliko jedno pouzdro s jedním semenem ve zralém plodu se nalézá, anebo u Cupulifer (dubu, buku), kde ze semenníka 3–6pouzdrého a vícevaječného nažka jednopouzdrá a jednosemenná povstává. Mimo květ, ale v závislosti na něm vytvořené listeny (braktey) ve mnohých květenstvích též zhusta zakrňují, na př. u luštinatých, u trav, načež jen pouhé výstupky neb válovité vyvýšeniny na ose květenství představují. Ale i v oboru vegetativním jest a. úkazem dosti rozšířeným. Považujeme-li, což právem možná, lupeny za dokonale vyvinutou formu listů, tedy již rozmanité šupiny na oddencích, pupenech a jinde jsou tvary abortované, a zhusta možná porovnavací cestou dokázati, že šupiny rovnají se porozšířené pošvové neb řapíkové zpodině lupenu, jehožto čepel zakrněla úplně; jakož i přechodní tvary se vyskytují, ve kterých na konci šupiny rudiment čepele ještě se nalézá. Zvláště nápadný jest a. listů u některých rostlin zvan. bezlistých, jako u stromovitých pryšců (Euphorbií), u Stapelií, kaktusů, jejichž listy v skutku až na pouhé osténky, špičky neb hrboulky jsou zakrnělé. Stupně a-tu mohou býti velmi rozličné dle toho, v jakém stadiu svého vývoje některý úd rostlinný vyvinovati se přestává. Jsou případy, že již první, ještě velmi malinký zárodek nějakého údu růsti přestane a potom tak neznatelným se stane, že později více ani viděti ho není. Tak na př. osa květenství nad nejhořejším květem neb shlukem květů abortuje tak, že nezbude stopy po ní a květ vlastně postranní zdá se pak býti konečným, čehož doklad mimo mnohé jiné poskytuje plodní měchýřek ostřic (Carex) a mnohé trávy s klásky jednokvětými. Redukce některého údu může konečně jíti tak daleko, že ani v první době zárodek údu na svém místě se neobjeví, že úd ten úplně vymizí i pro nejbedlivější pozorování vývojezpytné. Tak na př. mají rostliny kosatcovité (Irideae) toliko 3 tyčinky vnějšího kruhu, tři tyčinky vnitřní pak jsou od prvopočátku úplně zakrnělé anebo potlačené. Někteří morfologové nazvali takový dokonalý a. ablastem. Kdežto pak a. méně dokonalý možná dokázati z pozorování vývoje samého, poněvadž tu přece aspoň se začátku nějaký zárodek se pozoruje, nelze ablast dokázati vývojezpytem, nýbrž toliko porovnavacím zkoumáním a někdy též abnormitami. Z toho, že ve všech příbuzných řádech dva kruhy tyčinek se nalézají, a že postavení plodolistů také u kosatcovitých dvou kruhů vyžaduje, z nichž ale jen jeden, vnější, v skutku se při nich nalézá, soudíme, že vnitřní kruh ablastoval, a to potvrzují abnormity, ve kterých se tyto tyčinky vnitřní všecky neb některé opět objevují, což kosatec žlutý (Iris pseud-acorus) výjimkou někdy činívá. A. i ablast podávají, jak to již Darwin náležitě vytkl, velmi vážné svědectví o pravosti descendenční theorie. Neboť to, co zakrnělo, abortovalo neb potlačeno bylo, předpokládá dřívější stav, ve kterém bylo řádně vyvinuto, ústroj bez funkce předpokládá minulost, ve které funkci příslušnou vykonával. Pročež rostliny, při kterých údy zakrnělé, potlačené, funkce zbavené nalézáme, musily někdy přetvořiti se z tvarů dávnějších, u kterých tyto údy byly pravidelně, plně vyvinuty. Přeměnu ústrojů normálních, funkci vykonávajících, v díly zakrnělé, fysiologicky bezúčelné, anobrž i úplné jich potlačení spatřujeme posud na nynějších rostlinách, při nichž a. způsobuje zvláštní abnormity (v. t.). L. Č.