Ottův slovník naučný/Abbt

Ottův slovník naučný
Abbreviatury	Abbt	Abbúb

Údaje o textu
Titulek:	Abbt
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 32. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Thomas Abbt

Abbt Tomáš (* 1738 – † 1766), prostonár. filosof něm., zvláště v éthice a aesthetice činný, méně v učitelství akademickém než ve spisovatelství. Ve svých populárních spisech o smrti za vlasť a zásluze jeví se jeho snaha osvěcovati. Celkem vzešla filosofie jeho ze školy Leibnitz-Wolffovy i patří A., jako přátelé jeho Euler, Mendelssohn a Nicolai, mezi osvícence. Spisy jeho jsou více mravoučného než metafysického obsahu; dojem jejich na tehdejší dobu byl značný. Mimo díla již citovaná uvádíme ještě Beiträge zur angemesseneren Behandlung der Geschichte, kdež se pokouší o pragmatické a s vyššího stanoviska pojaté vyličování dějin. A. řadí se tím k Voltaireovi a Herderovi; zásluhou jeho jest, že obrátil pozornost k účelům, kterých má býti dějinami pro vzdělání ducha a mysli dosaženo. O vytvoření a vytříbení německého slohu má A. zásluhy trvalé. Herder, nástupce A-ův v úřadě, také literárně cítil se mu blízkým, a postavil mu pomník ve svém spise Über Th. Abbts Schriften. A. nar. 25. listop. 1738 v Ulmu, studoval v Halle theologii, byl r. 1760–65 prof. ve Frankfurtě n. O. a Rintelu, konečně konsistoriálním radou v Bückeburku. Po smrti A-ově vydal spisy jeho Nikolai: Vermischte Werke (Berlin 1768–81 6 sv.). Srvn. Nikolai Ehrengedächtniss Th. Abbts (Berl. 1767).