Ottův slovník naučný/Abbás Mírzá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Abbás Mírzá
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 25. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Abbás Mírzá, perský princ (* 1783 – † 1833), druhý syn šáha Feth-Alího, ustanoven r. 1816 za následníka trůnu. Byl neobyčejně nadán a nakloněn reformám po způsobu evropském. Již v mládí, jsa místodržitelem v Azerbeidžánu, snažil se reorganisovati vojsko pomocí franc. a angl. důstojníků, založil v Tebrízu arsenál, slevárny, tiskárnu, podporoval dolování v báních atd. Jsa nepřítelem Ruska snažil se vlivu ruskému klásti všemožné překážky. Když r. 1811 počal šáh vlivem Francie válku proti Rusku, byl A. M. jmenován vrchním velitelem, ale přese všechnu osobní chrabrost válčil nešťastně, tak že Persie pozbyla mírem gulistánským (12. říj. 1813) svých provincií kavkázských a byla nucena povoliti ruskou vlajku na moři Kaspickém. R. 182i podnikl válku proti Turkům; neohlásiv jí ani přešel přes hranici a obléhal Bajazíd, ba jeden oddíl pronikl až k Dijárbekru. Šáh zdánlivě vpádu toho neschvaloval, ale válka trvala dále, až nedostatek peněz a tím nekázeň ve vojště, špatné zásobování a j. r. 1823 boj přerušily. Tím rozmrzen oddal se nestřídmosti a vládl jako jeho předchůdce libovolně a násilně; trestal sice přísně loupeže ve své provincii, ale nedovedl zameziti korrupci v soudnictví a ve správě politické. Jeho pobudkou vypukla válka s Ruskem znovu r. 1826, poněvadž mínil, že Rusko na začátku vlády Mikuláše I. bude rozerváno; ale nenadálý vpád Peršanů byl od gen. Paskěviče a Jermolova odražen a A. M. v několika bitvách poražen, načež osobně umluvil mír turkmánčajský (22. ún. 1828), jímž Rusko nabylo provincie armenské (Erivanu a Nahičevanu) a stálého vlivu v Persii. Zanechav rad franc. a angl. přilnul k Rusku a byl také r. 1829, když ruský vyslanec a básník Gribojedov byl od luzy v Teheráně zavražděn, vyslán do Petrohradu prosit cara za odpuštění, i vlídně u dvora přijat. Roku 1831–32 bojoval proti náčelníkům chorásánských Kurdů, což mu opět získalo obliby, ale zemřel v prosinci roku 1833 náhle epidemií v Mešhedu na pochodu proti Herátu, prve než mohl tohoto důležitého města dobyti. Jeho syn Muhammed Mírzá (* 1806), nejstarší z 51 dětí, stal se šáhem po smrti děda svého šáha Feth-Alího r. 1834. – Jakkoli nadán chytrostí i zmužilostí, nedovedl se přece A. M. zbaviti všech známek krve asijské a, ačkoli náleží k nejznamenitějším osobám perským našeho věku, byl přece jen povrchně civilisovaným barbarem.