Ottův slovník naučný/Abancourt

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Abancourt
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 17. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Abancourt (dodatek)
Související články ve Wikipedii:
1) Charles-Xavier Franqueville d’Abancourt 2) Charles-François Frérot d’Abancourt 3) Franciszek Ksawery d’Abancourt de Franqueville

d’Abancourt [abankúr]: 1) Charles Xav Joseph de Franqueville (*1758 - †1792), franc. ministr války r. 1792, byl dne 10. srpna obviněn ze spiknutí proti revoluci, zatčen a před soud do Orléansu odveden; na zpáteční cestě pak dne 9. září usmrcen ve Versaillích s 52 jinými vězni. — 2) Charles Frérot A. (†1801), inženýr franc., zhotovil znamenitou gen. mapu Bavorska a Švýcarska a společně s Dupain-Trielem uveřejnil Recherhes géogrphiques (1791). — 3) Franciszek Ksaw. (*1815), současný polský spisovatel a publicista, rodem z Liska. Předběžná studia konal v Sanoku, Samboře a v Przemyśli. Od r. 1837 do r. 1841 poslouchal na vídeňské universitě a polytechnice přednášky o chemii, fysice a mathematice a kurs agronomický prof. Steckera, načež pracoval v chemické laboratoři vídeňské mincovny. R. 1841 vrátil se do Haliče a usadiv se v Lisku zabýval se polním hospodářstvím. R. 1856 cestoval po Čechách, Německu, Belgii a Francii, aby seznal zřízení rolnických a hospodářských škol. Po té svěřena mu od haličského hospodářského spolku reorganisace hospodářského učiliště v Dublanech. Když za vlády Schmerlingovy Frant. Smolka a Flor. Ziemialkowski pojali úmysl vydávati denník oposiční, A. obdržel koncessi a ve Lvově založil s nimi »Dziennik polski«, jenž vycházel od 1. října 1861 do 12. záři 1862, kdy bylo další jeho vydávání vládou zakázáno. A. jakožto vydavatel a zodpovědný redaktor vzat byl do vazby a pro tiskové přečiny odsouzen na 4 léta do těžkého žaláře, z něhož jej osvobodila amnestie při nastoupení kabinetu Belcrediho. Před tím a ještě později přispíval A. do různých časopisů značnou řadou pojednání z oboru hospodářství a průmyslu. O sobě vydal spisy: Dokładna nauka o gotowaniu mydeł wszelkiego rodzaju, o wyrabianiu swic łojowych i swic stearyuowych (Lvov 1843); Iwonicz, jego mineralne zródła i pisma o tych zródłach (Bochnia 1844); Era konstytucyjna austro-węgierskiéj monarchii od 1848 do 1881 r. (Krakov 1881). Mimo to uveřejnil několik politických a polemických brošur s pseudonymem Budzimierz Socha a Stražnik narodowy. [red 1]

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Ve 28. dílu byl k heslu Abancourt uveřejněn dodatek, viz Abancourt (dodatek).