Ottův slovník naučný/Ažio

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ažio
Autor: Karel Kramář
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1140-1141. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Emisní ážio

Ažio (agio z ital. aggio; fr. plus value), původně rozdíl mezi měnou bankovní a měnou kurrantní. V dobách totiž, kdy jednak přílišná různost peněz malých i velikých států, i jednotlivých měst, jednak zneužívání mincí k finančním účelům zlehčováním jejich vnitřní hodnoty obchod zahraničný nad míru stěžovaly, založeny banky žirové (girové), depositní v předních městech obchodu světového, v Janově, v Amsterdamě, v Benátkách, v Hamburce atd. Na vklad kovu nebo mincí, počítaných dle skutečné hodnoty kovové, vydávaly banky tyto peníze bankovní (Bankgeld, argent de banque), jejichž cena byla vždy pevnou a stálou. Je přirozeno, že peníze bankovní výše se cenily než peníze státu, kterými cena peněz bankovních se vyjadřovala, poněvadž zněly na čístý kov, bez ražebného i bez přísady, nehledíc ani k častému zúmyslnému zlehčování mincí. A tato vyšší cena peněz bankovních, vyjádřená percenty peněz kurrantních, slula a. Rovněž raženy často k témuž účelu i z týchž příčin mince plně ražené, a rozdíl jejich od skutečné nižší ceny mincí kurrantních též slul a. Nyní označuje a. rozdíl skutečné ceny peněz od ceny nominální, zákonem státním určené. Analogií ne vždy dosti přesnou rozšířeno však užívání slova toho i na jiné úkazy. jež níže jsou uvedeny. Prvotnímu významu nejbližším jest a. peněz kovových proti penězům papírovým, kleslým pod cenu nominální, u nichž pak mluví se o disagiu proti penězům kovovým. O příčinách zjevu tohoto i zhoubných jeho účincích hospodářských viz čl. Peníze papírové. A-iem ve vlastním smysle označuje se ještě jiný úkaz, neméně hluboko – najmě v době nejnovější – zasahující do poměrů hospodářských. Kde totiž poměr hodnoty zlata ke stříbru zákonně jest stanoven jistým poměrem, jako v zemích unie latinské relací 1:15 1/2, a v Německu, kde stříbrný tolar platí 3 marky ve zlatě, objevuje se a. resp. dis-a., jakmile relace tato na trhu světovém se změní. Tak v létech padesátých i šedesátých stříbro mělo v zemích latinské unie a. následkem objevení bohatých zlatodolů, ale poměry tyto změnily se od počátku let sedmdesátých, kde zlato v době velmi krátké neobyčejně stouplo v ceně proti stříbru. Důvody vysokého a-ia zlata, otázky o vlivu zjevu tohoto na poměry hospodářské i v příčině odpomožení skutečným i domnělým zhoubným následkům jeho čítati sluší mezi nejpalčivější otázky hospodářské doby nejnovější (viz Bimetallismus). Ne zcela správně mluví se dnes o a-iu zlata v zemích, kde poměr ceny zlata ke stříbru není zákonně určen, jako na př. v Rakousku, kde vlastně mluviti lze o a-iu jen mezi stříbrem a penězi papírovými. Ale činí se tak všeobecně, což za následek má i začasté přehlédnutí zajímavé okolnosti, že vlastně zlato má proti našemu stříbrnému i papírovému zlatníku často dosti značné disagio, jak ze záznamu kursu na Londýn a vista (kurs 10 liber sterl. na burse vídeňské) (A), ceny stříbra v Londýně (1 unce Standart silver) (B), kursu stříbra ve Vídni (C) lze vypočísti dle formulky A × B/C=62,145. (Dne 31. pros. 1886 měl na př. býti dle poměru tohoto vídeňský kurs na Londýn 138.10, byl však 126,10; měl tedy náš stříbrný a s ním i papírový zlatý 9.5% a-ia na zlato.) Nelze zde úkaz tento rozbírati, i nutno obmeziti se na podotknutí, že hlavní příčinou jeho jest zastavené ražení stříbra v Rakousku na účet soukromý. – I poměry obchodními a ostatními okolnostmi, jež působí na kurs směnečný, mění se často cena drahého kovu v některé zemi hledíc k ceně jeho na trhu světovém, ve kterémž případě též mluví se o a-iu. Je-li totiž bilance platební proti jisté zemi, a nutno-li vyrovnati ji placením drahým kovem, poněvadž obyčejné prostředky k vyrovnání rozdílu toho: směnky, cenné papíry atd. nestačují, zdraží se drahý kov zvětšenou poptávkou, má a.; naopak je li bilance ona příznivou, jsou-li závazky ciziny větší než povinnosti jisté země, sníží drahý kov zaslaný z ciziny na trh domácí zde jeho cenu. Ovšem úkaz to po většině pouze dočasný, neboť působením ceny peněz na ceny zboží a tím i na vývoz a přívoz, koupí nebo prodejem cenných papírů cizinou nebo od ní a pod. získá se opět rovnováha bilance platební a tím i ceny drahých kovů. – Slova a. užívá se také k označení větší ceny neraženého drahého kovu (lingot, bullion) proti penězům raženým, v nichž vždy bývá jistá přísada, ale označení toto právem není obecné; ve Francii na př. užívá se v případě tom výrazů prime (prémie) a perte (ztráta). Vyšší cenu směnek a cenných papírů nad cenu normální lépe než a-ien nazvati sluší po způsobě franc. prémií (prime). Kmř.