Ottův slovník naučný/Aérotherapie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aérotherapie
Autor: Karel Chodounský
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 287. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aérotherapie (řec.), léčení vzduchem, rozpadá se na dvojí; předně vyrozumíváme a-ií léčení ponebím (viz Klimatotherapie); za druhé slove a. léčení vzduchem zhuštěným, zředěným, teplým i studeným, a to použitím i přístrojů. Změna tlaku vzdušného působí různě na výkon dýchací, oběh krevní i vypařování. Že pak s tím úzce souvisí veškeré ostatní zábyvy těla, vysvítá rozdílný vliv vdechování vzduchu zhuštěného a zředěného na celý organismus lidský, a proto využitkován tento účinek také ku léčení jistých chorob. a) Léčení vzduchem zhuštěným. Ku vdechování vzduchu zhuštěného zřízeny jednak přístroje pneumatické (Waldenburg), jednak pevné komory ze železa a silného skla. Když nemocní byli v komoru vstoupili a kolem stolu zasedli, zvyšuje se tlak povolně na 1½ až 2 atmosféry, v němž nemocní denně 1–4 hodiny pobývají. Dýchání se urychlí ve vzduchu zhuštěném, tep uvolní a oslabí; zvýší-li se tlak, nastává hučení a bolesť v uších. Plíce se rozdouvají passivně a jest námaha svalů respiračních rovna 0. Kyslíku vstřebají plíce při zvýšeném tlaku více, avšak toliko do jistého stupně tlaku; na vyměšování kyseliny uhličité má vliv toliko počet dechův a nikoli výška tlaku barometrického. Komory se vzduchem zhuštěným ukázaly se prospěšnými při prosté bronchitidě, rozedmě plic a při chrkání krve. Rovněž účinkují při nahluchlosti zaviněné ucpáním roury Eustachovy po katarrhech. b) Léčení vzduchem zředěným zakládá se na principu, že vdechujeme zředěný vzduch pomocí aktivní námahy svalstva dýchacího; vdech jest proto hlubší, plíce musí se dokonale rozdouti a k jejich sklípkům nastává silnější příboj krve. Zředění musí míti svoje meze, nemá-li nastati vliv škodný. Přístroje jsou buď přenosné pneumatické aneb komory zřízení podobného jako při léčení vzduchem zhuštěným. Léčení vzduchem zředěným použito při bledničce, nestravnosti i tuberkulose. Přednosti zasluhuje pobyt na výšinách. c) Léčení vzduchem teplým a to suchým i vlhkým tvoří čásť procedury parních, irských a ruských lázní. d) Léčení vzduchem studeným (+12° až 14°C) zkusilo se při některých chorobách, jako zánětu plicním, s malým zdarem. ch.