Ottův slovník naučný/Ženíšek

Ottův slovník naučný
Ženíšek (bot.)	Ženíšek	Ženklava

Údaje o textu
Titulek:	Ženíšek
Autor:	František Xaver Harlas, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 802–803. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:František Ženíšek (1849–1916), Autor:František Ženíšek (1877–1935)
Heslo ve Wikipedii: František Ženíšek

Ženíšek: 1) Ž. František, malíř čes. (* 25. kv. 1849 v Praze v domě č. p. 653-II. ve Štěpánské ul., kde otec jeho byl kupcem). Do r. 1864 studoval na německé reálce a již na télo škole vynikal svým kreslířským nadáním, tak že jeho učitel sám radil, aby se stal malířem. Prvnim učitelem měl se státi maliř Zimmer z Vršovic, ale pak působil na Ž-ška Javůrek, v sousedství bydlící, a r. 1864 Ž. dán na pražskou akademii, kterou řídil Engerth; v elementárce vyučoval Rom, třídu antiky měl Viktor Barvitius. Když Engerth povolán do Vídně, vzal s sebou Ž-ška, jenž ve Vídni zůstal do r. 1866 a vrátil se pak na pražskou akad., kde zatím byl ředitelem Trenkwald. Ž. provedl tu první karton Lazar před palácem boháčovým, jenž byl r. 1869 vystaven. R. 1869 Ž. sloužil jako dobrovolník v c. k. armádě, r. 1870 vrátil se na akademii a zúčastnil se výzdoby schodiště v paláci hrab. Thuna na Malé straně. Podle jeho návrhu prováděli vedle něho též Tulka, Mukařovský a j. jednotlivé části figurálních vlysův a r. 1871 Ž. vystavil dva kartony Příchod do nového sídla a Obžínky, část dekorace ze schodiště, na jarní výstavě na Žofíně. Ž. zatím měl své vlastní atelier, na žádost Společnosti vlasteneckých přátel umění, která spravovala akademii, vrátil se však znovu na akademii, když tam ustanoven ředitelem Swerts (v. t.). R. 1873 Ž. odjel na světovou výstavu do Vidně, kam zavítal také následujícího roku, aby pracoval na obraze prof. Trenkwalda Zjevení Kristovo (pro kapli na Hoře Tábor). Také Swerts oblíbil si Ž-ška a vyzval ho na cestu do Belgie. Doprovázen Roubalíkem prováděl nástěnný obraz podle náčrtku Swertsova na radnici v Courtrai. V 1. 1875—77 Ž. pracoval opět ve Vídni s Pirnerem a Tulkou v atelieru Trenkwaldově o kartonech pro malby na oknech votivního chrámu. R. 1877 je zase v Praze. V této době provedl svou velikou kolorovanou cyklickou kresbu Pohádky o zvířátkách a Petrovských pro obchodníka O. Miethkeho ve Vídni. Miethke prodal cyklus do Výmaru, odtud pak byl r. 1906 ziskán Moderní galerií v Praze. Na jaře r. 1878 Ž. odcestoval do Paříže, kdež konána světová výstava. Provedl tam kopii podobizny infantky Kláry Eugenie podle Velasqueze. Navrátiv se do vlasti maloval v Brněnci podobiznu J. S. Doubka, s nímž v Paříži se seznámil. V zimě t. r. zaměstnala Ž-ška soutěž na malířskou výzdobu Národního divadla. Spolu s M. Alšem komponoval nástěnné malby pro foyer, a sám navrhl výzdobu stropu v hledišti i ve foyeru. Obdržev 1. cenu, vydal se s Alšem na cestu do Italie (1879) a na podzim počali pracovati o kartonech. Také v soutěži na hlavní oponu zvítězil Ž. a provedl barevný náčrt její, podle něhož Brioschi a Kaucký ve Vídni oponu malovali. Tato první opona Nár. divadla byla zničena požárem z r. 1882. S malováním v divadle započato r. 1880. Strop ve foyeru prováděli za dozoru Ž-škova Janez Šubic a B. Roubalík. Kartony k těmto malbám (též nástěnným) jsou nyní v majetku zem. výboru, karton k hlavní oponě zakoupil ryt. J. Doubek, vlys dětských postaviček z opony získal dr. J. Stupecký, Ž-škův přítel z mládí. Po požáru Ž. maloval postavy allegorické, které na stropě hlediště zkázu vzaly, znovu na plátno, malby ve foyeru opravil opět J. Šubič. Na průčeli čerpací stanice u Karlova mostu Ž. provedl podle svého nákresu sgraffito Hájení mostu proti Švédům r. 1648. V této době, po dokončení maleb v Nár. divadle, vznikla Božena, nejpopulárnější obraz Ž-škův, malovaná pro ryt. Doubka, následovaly nákresy k oknům pro chrám karlínský, Jubilejní list Umělecké besedy r. 1883 a diplom grafické výstavy ve Vídni r. 1884. Také tato kresba je nyní v Moderní galerii král. Českého. R. 1884 Ž. konal s ryt. Doubkem cestu po Hollandsku. Když pak r. 1885 zřízena umělecko-průmyslová škola v Praze, Ž. byl jmenován professorem pro figurální kreslení. Setrval v tomto úřadě až do r. 1896, kdy přestoupil na akademii umění, tehda sestátněnou. V tomto období Ž. portraitoval velmistra řádu křížovníků P. Huspeku, a to dvakráte, dále dvor. radu ryt. Randu, pražské starosty Huleše, dra Černého, Vališe a dra Šolce, nejv. maršálka kníž. J. z Lobkovic, hr. Harracha, ryt. Doubka, řed. Stibrala, kard. Schönborna, provedl podobiznu své matky, svou vlastní podobiznu a j. v. Pro Čes. akademii provedl podobiznu císaře a krále Františka Josefa I. Z obrazů spadají do této periody: Sv. Noc; Sv. rodina (majetek choti dra Černého); Lesní žínka (pro pí. Hamerníkovou); kartony pro okna kostela sv. Lidmily na Král. Vinohradech-, malby pro jídelnu dvorního vlaku a náčrty pro veliké lunetty v pantheonu zem. musea. Ž. maloval tam Přemysla povolaného od pluhu na kníž. stolec a Příchod sv. Methoda do Čech. Jedna z jeho komposic, Výklad bible u selského lidu husitského, zůstala návrhem (vystavena v Saloně Topičově v zimě r. 1907), jinou, Komenského, provedl V. Brožik podle vlastního návrhu, také čtvrtou malbu v pantheonu Založení university pražské r. 1348, maloval Brožík. Z podobizen malovaných v posledních letech sluší uvésti herce Šmahu, dra Wachsmanna, dra Fořta, prof. Stupeckého, cís. radu Dimmera a j. Ž. zabýval se pak myšlenkou, vylíčili jízdu krásné lady Godivy ulicemi města Coventry (dva barevné náčrty) a pracuje o velikém obraze, již dříve započatém, znázorňujícím Záhubu adamitů. Ž-škovy malby a kresby byly často reprodukovány, »Světozor« a »Zlatá Praha« přinášely mimo to také jeho kresby a náčrty. Božena vydána též jako zmenš. reprodukce v barvách. Stať o Ž-škovi s četnými vyobrazeními obsahuje poslední sešit »Díla« (časopisu Jednoty výtvar. umělců) z r. 1906 (čís. 10, 11, 12) od dra F. Jiříka. Význam Ž-škův v dějinách znova oživujícího českého umění je rovněž nesporný jako značný. Decorateur zvláštního vzletu, umělec, jenž na základě »slovanského typu« J. Mánesem vytvořeného dále budoval, kreslíř vzácné distinkce, malíř, jehož barevné akkordy vyznívají lahodným timbrem. — Ž. je repraesentantem českého malířství XIX. století nad jiné vynikajícím.. Všechen vzlet, všechna radost z úkolů nad všednost života vyrůstajících, všechna jará síla tvoření, to vše po tak dlouhé časy, až po J. Manesa, utlumené, jakoby v Ž-škovi na ráz vzkypělo. Od časů J. Manesa neviděli jsme takových postav, plných života, krásných těl, typů slovanské síly, jako jsou Ž-škovi_bohatýři, jeho dívčí zjevy, nádherné ženy. Ž. křepká, pružná těla lidská miluje, zobrazuje mistrnou rukou. Hudební ráz jeho tvoření, lyrismus připomínající J. Manesa a slavnostní rhythmus komposic pojí se v jeho dílech s bystrým postřehem skutečnosti, a poněvadž Ž. ovládá prostředky svého umění jako virtuos svůj nástroj, vše, co z jeho ruky vychází, působí kouzlem uceleného, dokonalého díla uměleckého. Noblessa pojetí spolu s realismem podání jsou také v Ž škových podobiznách, jichž provedl na 80, v úplné harmonii. Jako učitel Ž. odchoval za svého působeni na uměl.-prům. škole a na akademii řadu žáků, mezi nimiž jsou Jar. Spillar, † Fr. Gretsch, Fr. Urban, J. Dědina, K. Záhorský, A. Hofbauer,_Preissler, Horký a j. v. F. H-s.

2) Ž. Josef, malíř čes. (* 1855 v Praze). Byl žákem akademie v Praze a v Mnichově. Stal se známým svými dívčími hlavičkami úměrné krásy, vždy plynně a obratně malovanými, jejichž reprodukce v našich českých a v některých německých listech často se vyskytovaly. Ž. maloval a vystavoval mimo to genrové komposice a prováděl podobizny, vždy dbaje o pečlivé, uhlazené provedení.

3) Ž. František, malíř čes., syn Ž-ška 1) (* 1877 v Praze), absolvoval akademii v Praze jako žák svého otce. Vystavoval r. 1907 v Saloně Topičově studie Koupajících, ženský akt Probuzení a j. Některé jeho malby, jako Pohádka o labutích, byly reprodukovány ve »Zlaté Praze«.