Ottův slovník naučný/Železnice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Železnice
Autor: Kristian Petrlík, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 788–790. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Železnice

Železnice (angl. railway n. railroad, fr. chemin de fer n. voie ferrée, it. strada ferrata n. ferrovia, něm. Eisenbahn, pol. droga żelazna n. kolej żelazna, rus. želěznaja doroga) jest podnik k opětované dopravě osob a předmětů vůbec na vzdálenosti nepříliš malé po kovovém podkladě tak sestaveném, aby bylo možno dopravovati veliká břemena aneb učiniti dopravu rychlejší, užívající ku pohybu sil přírodních (páry, elektřiny, síly svalové zvířecí n. lidské, vlastní váhy nádob dopravných a nákladu v nich a j.). Rozeznáváme ž. 1. podle účelu provozu: veřejné neb soukromé (osobní neb nákladové), obchodní n. vojenské (strategické); 2. podle souvislosti s jinými: připojovací, odbočující, spojovací; 3. podle tvaru území, jímž probíhají: rovinné, pahorkatinné, horské; 4. podle majetníků: státní, zemské, okresní, městské, obecní, společnostní, soukromnické; 5. podle pohonu: parní, elektrické, lanové, atmosférické; podle polohy kolejí vzhledem na povrch okolního území: podzemní a nadzemní; 6. podle významu: hlavní a podružné (místní n. lokální, sekundární, terciární, pouličné); 7. visí-li vozidla, místo aby spočívala na koleji: visuté; 8. nestačí-li tření mezi koly hnacími a kolejnicemi k pohybu postupnému: ozubnicové; v případě opačném adhaesní (v. t.); 9. podle velikosti rozchodu: normálně rozchodové, úzkorozchodové, širokorozchodové. Ž., jak je zná naše doba, nevynalezl člověk jediný, aniž se to stalo najednou; jsou výsledkem staletých snah lidských a, jak se vyjádřil Stephenson, „dílem celého národa inženýrů“. Staří zlepšovali cesty k dopravě vozmo tím, že zřizovali koleje kamenné ve způsobě dvou souběžných žlábků od sebe tak vzdálených, jak vyžadoval rozchod kol na nápravě; tak bylo v Assyrii, u Řeků, u Římanů a jsou zbytky cest takto upravených tu a tam dosud patrné (na př. v Istrii na silnici aquilejské). Horníci středověcí vozili minerály ve čtyřkolových vozících po kolejích z podélných trámců dřevěných (Münsterova Cosmografie z r. 1550), jejichž ojezdění bránilo se okováním, nejčastěji z litiny železné. Při obchodní krisi v Anglii r. 1767 Reynolds, spolumajetník železáren colebrookdaleských ve Shropshiru, aby nemusil výrobu železa zastaviti, dal slévati litinu do zásoby ve způsobě žlábků as 1,5 m dl., a sestavoval z nich koleje, což se osvědčilo; r. 1776 B. Curr dal slévati kolejnice o příčném průřezu , aby kola vozů nemohla sběhnouti stranou; od kolejí tam tak upravených pochází velikost rozchodu (normálného) drah 4′ 8½″ angl. = 1,435 m. Teprv r. 1789 Jessop zavedl nákolky kol s vystupujícím na vnitřní straně okolkem, aby zabránil vykolejení, t. zv. okolek rozchodový (něm. Spurkranz), takže kolejnice byly nahoře ploché. Kolejnice litinové obmezovaly pro svou křehkost váhu vozidel. Teprv když r. 1783 Gosport navrhl váleti železo v prutech — místo kovati je —, Berkinshaw v l. 1820 zavedl válení kolejnic ze železa kujného a učinil koleje způsobilými nositi bezpečně vozidla těžší a užíti konečně i parních strojů ve způsobě lokomotiv, jejichž sestrojení podařilo se Jiřímu Stephensonovi (v. t.), jak dovodil při závodění u Rainhillu dne 6. říj. 1829. Připomenouti tu sluší, že by Josef Božek (v. t.), hodinář a mechanicus při pražské technice, který již v září 1815 a v červnu 1817 konal veřejné pokusy s parním vozem své konstrukce, byl asi jmenován vedle Stephensona jakožto vynálezce způsobilé lokomotivy, kdyby se mu bylo dostalo peněžité podpory. Po sestrojení způsobilé lokomotivy dělo se rozšíření železnicové sítě měrou netušenou, jak patrno z následující tabulky.

Rozšíření železnic na zeměkouli
Rok Evropa Amerika Asie Afrika Australie Dohromady
kilometrů
1825 40 40
1830 121 66 187
1835 432 1.767 2.199
1840 2.762 4.764 7.526
1845 9.049 7.873 16.922
1850 23.058 15.005 38.063
1855 33.093 32.430 251 146 56 65.975
1860 51.022 53.972 1.396 445 363 107.198
1865 74.520 62.490 5.625 836 847 144.318
1870 102.760 94.172 8.291 1.782 1.882 208.887
1875 142.084 136.387 12.010 2.475 3.437 296.393
1885 195.057 249.425 22.191 6.895 12.947 486.502
1890 223.869 231.417 33.724 9.386 18.889 617.285
1895 249.899 369.686 43.279 13.143 22.349 698.356
1900 283.325 402.171 60.301 20.114 24.014 790.125
1905 309.393 460.196 81.421 26.616 28.069 905.695

Peníz vložený do ž-ic páčí se koncem roku 1907 na 215 milliard korun, působení jejich ve vzájemné styky jednotlivců, národů, ba i celých zemědílů jest tak pronikavé, že nelze si již ani představiti, jak by bylo bez nich; slabého ponětí o tom nabyli jsme konáním služby podle předpisu (passivní resistencí) na některých našich tratích železničných r. 1906. Není dosud žádného vynálezu, který by do všech oborů lidské práce zasahoval tak jako ž. Usnadňujíce a zlevňujíce cestování ž. přispívají k vyrovnání mzdy pracovní, sbližují konsumenta s výrobcem, připouštějí dopravu předmětů (zejména surovin) dříve nemožnou, zamezují přílišné lokální zdražení četných potřeb životních, pomáhají ke zvelebení hospodářství polního a zemědělství vůbec, vyrovnávají rozdíly kastovní, zamezují neb aspoň zmírňují nedostatek potravin v krajinách neúrodou stižených a pracují tak proti hladu a jeho následkům, přičiňují velmi mnoho k šíření věd a umění. Stinné stránky ž-ic jsou, že podporují příliv obyvatelstva do velikých středisk a tak zvětšují sociální závady přílišné lidnatosti velkých měst (povaleči, nemravní a zločinní), že usnadňují styky lidí nebezpečných a jejich uniknutí, že mohou přivoditi šíření nemocí nakažlivých lidem i zvířatům; proto psali mnozí proti stavění ž-ic (Cancrin r. 1845, Haller r. 1850, Roscher r. 1882) jakožto zařízením škodlivým a přepychovým. Při provozování ž-ic (fr. exploitation, něm. Betrieb) zaměstnáno jest na statisíce pracovníků (dráhy rakouské na př. zaměstnávají tou dobou as ¼ millionu lidí), kteří jsou seskupení ve zvláštní, ústřední správě podléhající oddělení, jejichž počet a obor působnosti není všude stejný, a liší se zejména, je-li dráha státní nebo společnostní; obyčejně bývá oddělení stavební a udržovací, dopravní (Verkehrsabteilung), administrační, strojní, obchodní n. komerční, finanční. Délka ž-ic rozeznává se: stavební (od počátku dráhy až na konec kolejí nejdále vybíhajících), sazbová n. tarifní (podle které se počítají sazby a která se liší od délky skutečné tím, že se při ní nečítají zlomky kilometrů a že bývá větší než délka skutečná následkem přirážek, které se činí za příčinou značnější sklonitosti dráhy aneb nákladných staveb), virtuální (t. j. myšlená délka, jakou by musila míti dráha o určitých nezměnitelných stoupáních a zakřiveních, aby vzešly takové výdeje provozovací nebo potíže — odpory — provozovací, jako na dráze, která tu jest aneb která se navrhuje; Lindner zakládal příslušné výpočty na dráze vodorovné a přímé, Launhardt připustil slabé stoupání). Srv. Červený a Řehořovský, Technický průvodce — pokud se týče stavby, zákonů a pod.; Röll, Encykl. d. gesamt. Eisenbahnwesens. Plk.

Ž. atmosférická viz Atmosférická železnice.

Ž. elektrická viz Tramway elektrická, str. 641 sl.

Ž. polní (něm. Feldeisenbahn), železná dráha sestrojená na válčišti na rychlo zvláštními zástupy vojenskými (viz Železniční a telegrafní pluk) k účelům výlučně strategicko-taktickým. Ponejprv vojska německá r. 1870 ve válce proti Francii na území nepřátelském postupně jimi obsazovaném stavěla ž. p. nové, opravovala dráhy odpůrcem přerušené, ničila jiné, aby jich nepoužil nepřítel atd. Rovněž armáda ruská působením své železniční brigády ve válce proti Japanu r. 1904—05 v Mandžurii poměrně k neblahým okolnostem s velikým úspěchem kladla ž. p. i přes jezero Bajkalské. Stavba těchto pojidel ovšem nesmí valně se lišiti od stavby ž.-ic stálých, aby byla úplná bezpečnost a dopravnost stejná, ano i větší, se zřetelem k důležitým vozbám tolika vojsk, koňstva, souvozí, píce a vůbec materiálu válečného, jen budovy staniční, nádraží, hlídačské budky atd., pak mosty a pod. smějí býti ze staviva lehčího, ovšem s dokonalou jistotou dopravy. Tato pak se koná veskrz osobstvem železničních pluků (oddílů) a pod. Stavivo dodává ve vlastním území státním správa ž.-ic stálých a v zemi nepřátelské se vymáhá po případě násilím z pramene obdobného. Stavba se provádí železničními pluky (vojsky) a s přibraným dělnictvem občanským. FM.

Ž. přenosná viz Deauvilleova žel. a Folbergova žel.[red 1]

Ž. šroubová viz Wetliho železnice.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Zde se odkazuje na hesla Deauvilleova a Folbergova železnice, ani jedno z nich se však v Ottově slovníku naučném nenachází.