Ottův slovník naučný/Železnice

Ottův slovník naučný
Želeźniak	Železnice	Železnice (městec)

Údaje o textu
Titulek:	Železnice
Autor:	Kristian Petrlík, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 788–790. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Železnice

Železnice (angl. railway n. railroad, fr. chemin de fer n. voie ferrée, it. strada ferrata n. ferrovia, něm. Eisenbahn, pol. droga żelazna n. kolej żelazna, rus. želěznaja doroga) jest podnik k opětované dopravě osob a předmětů vůbec na vzdálenosti nepříliš malé po kovovém podkladě tak sestaveném, aby bylo možno dopravovati veliká břemena aneb učiniti dopravu rychlejší, užívající ku pohybu sil přírodních (páry, elektřiny, síly svalové zvířecí n. lidské, vlastní váhy nádob dopravných a nákladu v nich a j.). Rozeznáváme ž. 1. podle účelu provozu: veřejné neb soukromé (osobní neb nákladové), obchodní n. vojenské (strategické); 2. podle souvislosti s jinými: připojovací, odbočující, spojovací; 3. podle tvaru území, jímž probíhají: rovinné, pahorkatinné, horské; 4. podle majetníků: státní, zemské, okresní, městské, obecní, společnostní, soukromnické; 5. podle pohonu: parní, elektrické, lanové, atmosférické; podle polohy kolejí vzhledem na povrch okolního území: podzemní a nadzemní; 6. podle významu: hlavní a podružné (místní n. lokální, sekundární, terciární, pouličné); 7. visí-li vozidla, místo aby spočívala na koleji: visuté; 8. nestačí-li tření mezi koly hnacími a kolejnicemi k pohybu postupnému: ozubnicové; v případě opačném adhaesní (v. t.); 9. podle velikosti rozchodu: normálně rozchodové, úzkorozchodové, širokorozchodové. Ž., jak je zná naše doba, nevynalezl člověk jediný, aniž se to stalo najednou; jsou výsledkem staletých snah lidských a, jak se vyjádřil Stephenson, „dílem celého národa inženýrů“. Staří zlepšovali cesty k dopravě vozmo tím, že zřizovali koleje kamenné ve způsobě dvou souběžných žlábků od sebe tak vzdálených, jak vyžadoval rozchod kol na nápravě; tak bylo v Assyrii, u Řeků, u Římanů a jsou zbytky cest takto upravených tu a tam dosud patrné (na př. v Istrii na silnici aquilejské). Horníci středověcí vozili minerály ve čtyřkolových vozících po kolejích z podélných trámců dřevěných (Münsterova Cosmografie z r. 1550), jejichž ojezdění bránilo se okováním, nejčastěji z litiny železné. Při obchodní krisi v Anglii r. 1767 Reynolds, spolumajetník železáren colebrookdaleských ve Shropshiru, aby nemusil výrobu železa zastaviti, dal slévati litinu do zásoby ve způsobě žlábků as 1,5 m dl., a sestavoval z nich koleje, což se osvědčilo; r. 1776 B. Curr dal slévati kolejnice o příčném průřezu ┛, aby kola vozů nemohla sběhnouti stranou; od kolejí tam tak upravených pochází velikost rozchodu (normálného) drah 4′ 8½″ angl. = 1,435 m. Teprv r. 1789 Jessop zavedl nákolky kol s vystupujícím na vnitřní straně okolkem, aby zabránil vykolejení, t. zv. okolek rozchodový (něm. Spurkranz), takže kolejnice byly nahoře ploché. Kolejnice litinové obmezovaly pro svou křehkost váhu vozidel. Teprv když r. 1783 Gosport navrhl váleti železo v prutech — místo kovati je —, Berkinshaw v l. 1820 zavedl válení kolejnic ze železa kujného a učinil koleje způsobilými nositi bezpečně vozidla těžší a užíti konečně i parních strojů ve způsobě lokomotiv, jejichž sestrojení podařilo se Jiřímu Stephensonovi (v. t.), jak dovodil při závodění u Rainhillu dne 6. říj. 1829. Připomenouti tu sluší, že by Josef Božek (v. t.), hodinář a mechanicus při pražské technice, který již v září 1815 a v červnu 1817 konal veřejné pokusy s parním vozem své konstrukce, byl asi jmenován vedle Stephensona jakožto vynálezce způsobilé lokomotivy, kdyby se mu bylo dostalo peněžité podpory. Po sestrojení způsobilé lokomotivy dělo se rozšíření železnicové sítě měrou netušenou, jak patrno z následující tabulky.

Rozšíření železnic na zeměkouli.

Rok	Evropa	Amerika	Asie	Afrika	Australie	Dohromady
	kilometrů
1825	40	—	—	—	—	40
1830	121	66	—	—	—	187
1835	432	1.767	—	—	—	2.199
1840	2.762	4.764	—	—	—	7.526
1845	9.049	7.873	—	—	—	16.922
1850	23.058	15.005	—	—	—	38.063
1855	33.093	32.430	251	146	56	65.975
1860	51.022	53.972	1.396	445	363	107.198
1865	74.520	62.490	5.625	836	847	144.318
1870	102.760	94.172	8.291	1.782	1.882	208.887
1875	142.084	136.387	12.010	2.475	3.437	296.393
1885	195.057	249.425	22.191	6.895	12.947	486.502
1890	223.869	231.417	33.724	9.386	18.889	617.285
1895	249.899	369.686	43.279	13.143	22.349	698.356
1900	283.325	402.171	60.301	20.114	24.014	790.125
1905	309.393	460.196	81.421	26.616	28.069	905.695

Peníz vložený do ž-ic páčí se koncem roku 1907 na 215 milliard korun, působení jejich ve vzájemné styky jednotlivců, národů, ba i celých zemědílů jest tak pronikavé, že nelze si již ani představiti, jak by bylo bez nich; slabého ponětí o tom nabyli jsme konáním služby podle předpisu (passivní resistencí) na některých našich tratích železničných r. 1906. Není dosud žádného vynálezu, který by do všech oborů lidské práce zasahoval tak jako ž. Usnadňujíce a zlevňujíce cestování ž. přispívají k vyrovnání mzdy pracovní, sbližují konsumenta s výrobcem, připouštějí dopravu předmětů (zejména surovin) dříve nemožnou, zamezují přílišné lokální zdražení četných potřeb životních, pomáhají ke zvelebení hospodářství polního a zemědělství vůbec, vyrovnávají rozdíly kastovní, zamezují neb aspoň zmírňují nedostatek potravin v krajinách neúrodou stižených a pracují tak proti hladu a jeho následkům, přičiňují velmi mnoho k šíření věd a umění. Stinné stránky ž-ic jsou, že podporují příliv obyvatelstva do velikých středisk a tak zvětšují sociální závady přílišné lidnatosti velkých měst (povaleči, nemravní a zločinní), že usnadňují styky lidí nebezpečných a jejich uniknutí, že mohou přivoditi šíření nemocí nakažlivých lidem i zvířatům; proto psali mnozí proti stavění ž-ic (Cancrin r. 1845, Haller r. 1850, Roscher r. 1882) jakožto zařízením škodlivým a přepychovým. Při provozování ž-ic (fr. exploitation, něm. Betrieb) zaměstnáno jest na statisíce pracovníků (dráhy rakouské na př. zaměstnávají tou dobou as ¼ millionu lidí), kteří jsou seskupení ve zvláštní, ústřední správě podléhající oddělení, jejichž počet a obor působnosti není všude stejný, a liší se zejména, je-li dráha státní nebo společnostní; obyčejně bývá oddělení stavební a udržovací, dopravní (Verkehrsabteilung), administrační, strojní, obchodní n. komerční, finanční. Délka ž-ic rozeznává se: stavební (od počátku dráhy až na konec kolejí nejdále vybíhajících), sazbová n. tarifní (podle které se počítají sazby a která se liší od délky skutečné tím, že se při ní nečítají zlomky kilometrů a že bývá větší než délka skutečná následkem přirážek, které se činí za příčinou značnější sklonitosti dráhy aneb nákladných staveb), virtuální (t. j. myšlená délka, jakou by musila míti dráha o určitých nezměnitelných stoupáních a zakřiveních, aby vzešly takové výdeje provozovací nebo potíže — odpory — provozovací, jako na dráze, která tu jest aneb která se navrhuje; Lindner zakládal příslušné výpočty na dráze vodorovné a přímé, Launhardt připustil slabé stoupání). Srv. Červený a Řehořovský, Technický průvodce — pokud se týče stavby, zákonů a pod.; Röll, Encykl. d. gesamt. Eisenbahnwesens. Plk.

Ž. atmosférická viz Atmosférická železnice.

Ž. elektrická viz Tramway elektrická, str. 641 sl.

Ž. polní (něm. Feldeisenbahn), železná dráha sestrojená na válčišti na rychlo zvláštními zástupy vojenskými (viz Železniční a telegrafní pluk) k účelům výlučně strategicko-taktickým. Ponejprv vojska německá r. 1870 ve válce proti Francii na území nepřátelském postupně jimi obsazovaném stavěla ž. p. nové, opravovala dráhy odpůrcem přerušené, ničila jiné, aby jich nepoužil nepřítel atd. Rovněž armáda ruská působením své železniční brigády ve válce proti Japanu r. 1904—05 v Mandžurii poměrně k neblahým okolnostem s velikým úspěchem kladla ž. p. i přes jezero Bajkalské. Stavba těchto pojidel ovšem nesmí valně se lišiti od stavby ž.-ic stálých, aby byla úplná bezpečnost a dopravnost stejná, ano i větší, se zřetelem k důležitým vozbám tolika vojsk, koňstva, souvozí, píce a vůbec materiálu válečného, jen budovy staniční, nádraží, hlídačské budky atd., pak mosty a pod. smějí býti ze staviva lehčího, ovšem s dokonalou jistotou dopravy. Tato pak se koná veskrz osobstvem železničních pluků (oddílů) a pod. Stavivo dodává ve vlastním území státním správa ž.-ic stálých a v zemi nepřátelské se vymáhá po případě násilím z pramene obdobného. Stavba se provádí železničními pluky (vojsky) a s přibraným dělnictvem občanským. FM.

Ž. přenosná viz Deauvilleova žel. a Folbergova žel.^{[red 1]}

Ž. šroubová viz Wetliho železnice.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Zde se odkazuje na hesla Deauvilleova a Folbergova železnice, ani jedno z nich se však v Ottově slovníku naučném nenachází.