Ottův slovník naučný/Železná Vrata

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Železná Vrata
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 787–788. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Železná vrata

Železná Vrata neb Ž. Brána: 1) Ž. V. (tur. Demir Kapu) nazývá se dolní čásť průlomu Dunaje jihozáp. Karpaty a rozkládá se od Verciorovy na levém, rumunském břehu až k Sipu na pravém, srbském břehu. Název Ž. V. přenesen byl též na celý průlom dunajský od Baziáše až do Turn-Severinu, jemuž však příslušejí domácí názvy Klissura nebo Džerdap (viz Dunaj, str. 176 b). Vlastní Ž. V. jest soutěska zdéli skoro 3 km, kde skalní pražec 250 m zšíři zvaný Prigrada řečištěm prostupuje a činí veletok nesplavným. Pražec táhne se po vodě od pravého břehu k levému a za vysokého stavu vody bývá ukryt pod hladinou, kdežto za nízké vody vystupuje v četných úskalích nad hladinu a tvoří četné nebezpečné víry. Přirozený průjezd nachází se při levém břehu, kde voda řítí se rychlostí 3—4·m za vteřinu soutěskou 113 m širokou a až 50 m hlubokou. Proud a víry jsou tu tak značné, že proplutí jest veslařským lodím téměř nemožné a parníkům též velmi nebezpečné. Vedle mnoha jiných lodí vzala tu za své r. 1862 též turecká válečná loď »Silistria«. Proplouti na jiných místech možno jen za veliké vody, jinak jsou mezi skalisky jen mělká koryta. Proplouti Ž-nými V-ty bylo lze parníkům o ponoru 1·m jen když vodoměr ve Ršavě stál přes 2·m nad normálem. Paměti hodno je, že okolí Ž-ných Vrat nevyniká krajinnou krásou, neboť řeka 568 m až 1137 m široká teče údolím dosti širokým mezi svahy povlovnými a zarostlými, nelze jí ani z daleka srovnati s velkolepou, ba příšernou krásou nejužší části Klissury, soutěskou Kazanskou. Nelze pochybovati o tom, že celý průlom dunajský jest geologicky velmi mladý a že ještě v době diluviální Dunaj v dnešních Ž-ných V-tech vrhal se slapy přes vysokou skalní překážku. Ba ještě Strabo mluví o kataraktech Dunaje  těchto místech. Ž. V. jsou velikou překážkou styku zemí na středním Dunaji s Černomořím a proto již Římané chopili se energických prostředkův, aby spojení Džerdapem umožnili. Vedla tu ve skále tesaná silnice Trajanova, z níž stopy posud se zachovaly, při pravém pak břehu vlastních Ž-ných Vrat zřízen úzký průplav pro lodi. Oba tyto podniky však vešly za bouřlivých dob staršího středověku v zapomenutí a byly řekou zničeny. Teprve XIX. století přineslo obnovení a dokonání těchto podniků v měřítku moderním. Po levém břehu vystavěna v l. 1837—40 státní silnice z Baziáše do Verciorovy zásluhou hraběte Szechényiho. Železnice používá údolí řeky Černé od Mehadie a mezi Starou Ršavou i Verciorovou přestupuje na půdu rumunskou. Silnice na srbské straně vede od dolního Milanovce do Brze Palanky sedlem Koprivnickým, vyhýbajíc se strmým svahům v Klissuře Dolní. Plán na regulování Dunaje v těchto místech je již velmi starý a již r. 1816 děly se tu nákladem státu Uherského podrobné studie. Na kongresse Berlínském bylo usplavnění Ž-ných Vrat usneseno a přiděleno za úkol Uhrám. Průplav proveden byl podle plánů Wallandtových v l. 1890—96, nachází se při pravém, srbském břehu, má 80 m šířky při dně a 3 m hloubky při malé vodě po stranách se dvěma rovnoběžnými, mohutnými z kvádrů vystavěnými hrázemi, v délce 2650 m a 2000 m. Bylo tu odstraněno 380.000 m3 skály pomocí velkolepých strojů nových soustav. Dílo toto zároveň s pracemi, jež touž dobou podniknuty byly pro bezpečnost plavby v úžině Kazanské, slaví se jako veliký výkon technický, ne však plným právem, neboť provedení podniku nutno zváti z praktických příčin velmi nešťastným. Novým průplavem žene se totiž voda prudkostí takovou, že vytahování lodí proti proudu jest velmi obtížné a spojeno jest s velikou ztrátou času, neboť vlečné parníky musí se několikráte vraceti do Turn-Severinu pro náklad, který až tam najednou vytáhly. Spád činí 4·m na 21/2 km a jen osobní parníky mohou proplouti bez cizí pomoci. Náklad na regulaci činil 44 mill. K proti původnímu rozpočtu 18 mill. K. Dne 27. září 1896 bylo slaveno otevření průplavu za přítomnosti císaře a krále Františka Josefa, krále rumunského a srbského. Brzo dostavily se obtíže, vláda byla nucena dodati remorqueury, parníky se stroji zvláště silnými, které pomáhají tahati lodi proti proudu. Z dopravy nákladní vybírají se od r. 1899 veliké poplatky, proti nimž obchodní komory rakouské, Bavorsko a Rumunsko marně protestovaly, neboť Uhry mají právo k ustanovení poplatků za plavbu průplavem, aby kryly úroky z nákladu na jeho pořízení. Doprava posud nedosáhla daleko takových rozměrů, jakých se očekávalo, a průplav zůstává dosud passivním.

2) Ž. V., průsmyk vedoucí z jihozáp. sedmihradské stolice hunyadské do jihových. uherské stolice krassó-szörényské. Prostupuje sedmihradským Rudohořím z úvodí Strely do úvodí Temeše, má 700 m výše, na severu vystupuje horská skupina Pojana Ruska do výše 1359 m, na jihu Vrf Petri do 2195 m. Průsmyk slul Římanům Pons Augusti, ve středověku Porta Vaczil, byl uzavřen železnými vraty. Tudy vpadli Turci několikráte do Sedmihradska.

3) Ž. V. (Demir Kapu) v Makedonii viz heslo Vardar.

4) Ž. V. (Demir Kapu), průsmyk Slivenskou planinou ve vých. části středního Balkánu, 1097 m vysoký, spojuje Slivno s údolím Kara Deré a Jantry, měl značnější význam, pokud nebyla vystavěna silnice průsmykem Tvrdickým k Jeleně a Trnovu.

5) Ž. V. (Demir Kapu), průsmyk Istrandžou planinou při cestě od Kirk Kilise k Burgasu; od vystavění železnic a osvobození Bulharska pozbyl ceny pro dopravu.

6) Ž. V. (Demir Kapu) čili Derbendský průsmyk v Dagistáně, mezi výběžky kavkázského předhoří Džufu Dagh a břehem moře Kaspického, východisko staré Kavkázské zdi. Vede jím železnice z Předkavkází do Baku.