Ottův slovník naučný/Želěznov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Želěznov
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 791. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Želěznov: 1) Ž. Nikolaj Ivanovič, botanik rus. (* 1816 — † 1877), studoval na universitě petrohradské, kde dosáhl doktorátu. Pracoval hlavně v embryologii rostlin a podnikl vědeckou cestu za hranice i po Rusku, načež r. 1847 stal se profes. na universitě moskevské. Byl též horlivě činný při zrušení roboty a jmenovitě v l. 1858—61 hájil zásadu, aby osvobozeným sedlákům dány byly pozemky. R. 1861 stal se ředitelem Petrovské zemědělské akademie. Z jeho prací jsou hlavní: O proischožděniji zarodyša i těorijach proizrožděnija rastěnij (1842); O razveděniji chmělja v sredněj Rossiji (1851); Recherches sur la quantité et la répartition de l’eau dans la tige des plantes (1875) a j.

2) Ž. Josaf Ignaťjevič, spis. rus., znalec života kozáků (* 1824 — † 1863), sloužil ve vojště a pod vlivem M. P. Pogodina, I. S. Aksakova a A. N. Ostrovského jal se psáti do »Moskviťanina«, »Rus. Věstnika« a j. časop. R. 1858 vydal studii Uraljcy (2. vyd. 1888), která vzbudila neobyčejnou pozornost. Od té doby jal se sbírati materiál, který po jeho smrti vydal G. Kurilin a jenž byl hlavním pramenem pro dějiny orenburského kraje a uralského vojska z pera Vitěvského. Části tohoto materiálu Ž. použil v práci Predanija i pěsni uraljskich kazakov. R. 1862 stal se členem vojenské kanceláře pro správu kozáků, ale záhy dožil se pro svou přímost mnoha nepříjemností s vyššími úřady, což přivedlo ho k sebevraždě. Popularita jeho prací v uralském kraji jest posud neobyčejná. Jeho črta Vasilij Struňašev jest v tamním lidě četbou nejrozšířenější. Sebrané spisy jeho vyšly r. 1888 (se životopisem). V Uralsku postaven mu sbírkami pomník.