Ottův slovník naučný/Šusta

Ottův slovník naučný
Šurány	Šusta	Šustov

Údaje o textu
Titulek:	Šusta
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 841–842. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Josef Šusta
Heslo ve Wikipedii: Josef Šusta (rybníkář)
Související články ve Wikipedii: Josef Šusta

Šusta: 1) Š. Josef, hospod. spis. č. (* 26. list. 1835 v Jankově). Vystudovav techniku v Praze a hospodář. akademii v Uher. Starých Hradech, vstoupil do hospodář. praxe na velkostatku Felsőszászborek v Uhrách, r. 1858 do služeb kníž. Schwarzenberka na panství postoloprtském, kde pověřen pracemi organisačními i jiných velkostatků, potom v Třeboni, kde jako ředitel měl rozhodný vliv na úpravu ostatních velkostatků. Od r. 1898 žije ve výslužbě v Praze. Š. napsal a uveřejnil četné spisy odborné, z nichž dlužno uvésti: Něco staviva na vědeckou budovu orby (Praha, 1862); Hospodář v práci a v zkoumání (t., 1870); Die landwirthschaftliche Produktions-Rechnung auf chemischer Grundlage (Vídeň, 1872); Ueber die Ertragshebung der Landgüter (Praha, 1876, 2. vyd. 1890); Výživa kapra a jeho družiny rybničné (t., 1884, něm. vyd. s přídavkem ve Štětině 1888, 2. vyd. 1905); Fünf Jahrhunderte der Teichwirtschaft zu Wittingau (Štětín, 1898). Vedle toho četné články odborné v časopisech čes. i německých pojednávající o vzdělání půdy, o výživě rostlinné a živočišné, o výsledcích pokusné výživy zvířat domácích a povšechné organisaci velikých statkův.

2) Š. Josef, fil.-dr., historik čes,, syn před. (* 19. ún. 1874 v Třeboni). Studia historická vykonal v Praze (1891—93) a ve Vídni jako člen rakous. ústavu pro dějezpyt (1893—95), za archivními studiemi pobyl v Italii jako Instituto Austriaco di studii storici (1896—1899), r. 1900 habilitoval se na čes. universitě v Praze pro všeob. dějepis. Od r. 1905 jest professorem tamtéž. První jeho práce z oboru českých dějin jest Záviš z Falkenšteina („Čes. Čas. Hist.“, I., 1895). Z oboru dějin hospodář. napsal: Zur Geschischte der Urbarialaufzeichnungen („Sitzungsberichte d. Wiener Akademie der Wissensch.“, 1897); Otroctví v Čechách („Čes. Čas. Hist.“, 1898); z oboru dějin církevních: Pius IV. na počátku pontifikátu (1900); Die römische Curie und das Concìl von Trient I. (Vídeň, 1903); Der Versuch einer Verfassungsreform im Kirchenstaate unter Paul IV. (t., 1901); Ignatius von Loyola’s Selbstbiographie (t., 1905, „Mitth. d. Inst. f. österr. Gesch.“); učebnici Dějiny nového věku (1905). Menší články obsaženy jsou hlavně v „Čes. Čas. Hist.“.