Ottův slovník naučný/Čidla

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čidla
Autor: František Mareš
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 671–672. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Smyslový orgán

Čidla jsou citlivé ústroje smyslové. Smyslový ústroj skládá se totiž z č. na obvodu těla položeného, přizpůsobeného tak, aby určitý vnější fysický vliv naň působiti a v něm stav podráždění čili činnosti vzbuditi mohl, a ze skupiny nervových buněk v mozku, jíž se rozčilení, fysickým vlivem v č-le vzbuzené, sděluje pomocí vlákna nervového, smyslového nervu; rozčilení to přichází na vědomí jako pocit určité jakosti. Pocitová jakost (barva, tón, teplo atd.) je specifickou energií smyslového ústroje mozkového; jeho stav činnosti, vzbuzený jakýmkoli vlivem, přichází na vědomí vždy jen co jedna určitá, nezměnitelná jakost pocitová. Č., obvodné citlivé ústroje smyslové, pocházejí dle vývoje z buněk na povrchu těla rozložených (z povrchového epithélu), citlivých na různé fysické vlivy, na tělo zevně dorážející. Rozdělením práce fysiologické nastává zvláštní uzpůsobení jednotlivých skupin těchto buněk tak, že jsou přístupny podráždění jen jedním vnějším fysickým vlivem, jsouce chráněny před jinými. Citlivé buňky, přetvořené v č-lo sluchu, jsou tak uschovány, že jen kmit vzduchu se k nim dostati může; před ostatními vnějšími vlivy, před teplem, světlem a j. jsou úplně chráněny. Podobně citlivé buňky, sloužící zraku, jsou uloženy tak, že pouze světlo se k nim dostati může. Pomocné ochranné ústroje různých čidel čili smyslových epithélií, chráníce č-lo před různorodými vnějšími dráždidly, přispívají též velmi k sesílení a soustředění dráždidla, na něž jest č-lo zařízeno, totiž dráždidla adaequatního. Tak lomná prostředí oka, rohovka a čočka oční, soustřeďují světlo a vytvořují obrazy předmětů na č-le, totiž sítnici oka, čímž rozeznávání tvarů se umožňuje; bubínek, kůstky sluchové a voda labyrinthu slouží přesnému přenesení zvuku na citlivé buňky sluchové, v Cortiho ústroji uložené. Č-lo jest zařízeno pouze na jeden vnější fysický vliv, avšak ne pouze zamezením přístupu ostatních fysických vlivů, nýbrž i tím, že č-lo ztrácí citlivost na jiné vnější vlivy, pěstujíc ji výhradně na jeden. Tak citlivé buňky sluchové nejsou citlivy na světlo, i když by na ně soustředěně působiti mohlo: podobně sítnice oka není citliva na světelné paprsky o dlouhé délce vlny, na něž zase jest citliva kůže, cítíc je co teplo. Č-ly tedy roztřiďují, isolují se vnější fysické vlivy na tělo dorážející nejpodrobnějším rozdělením práce, tak že jedno č-lo jen na jeden vnější vliv citlivo jest, a na žádný jiný. Ježto každé č-lo je spojeno s vlastní skupinou mozkovou, mající specifickou energii určité jakosti pocitové, odpovídá rozčilení každého č. určitá jakost pocitová. A ježto rozčilení č., pro isolaci právě naznačenou, jen jedním vnějším fysickým vlivem se způsobuje, odpovídá každému fysickému vlivu, pokud na citlivost působí, určitá a stálá jakost pocitová, jež jest takřka naším vnitřním symbolem pro vliv ten. Tak pocitová jakost světla a barvy jest symbolem pro zcela určitý, fysikálně stanovitelný fysický vliv; podobně pocitová jakost tepla, tónu atd.

Tuto isolaci možno nazvati fysikální; ona jest podmínkou, abychom se ve vnějším světě vyznali, abychom pro různé vlivy měli různé pocity čili symboly. Než v č-lech jeví se též isolace v oboru jednoho a téhož fysického vlivu. Č. dle vývoje svého jsou skupiny epithéliových buněk, nejjednodušeji v ploše, ve blánu rozložených. Každá buňka představuje citlivou jednotku; její rozčilení přichází na vědomí co pocit jeden, ohraničený od onoho, jenž vzniká při podráždění buňky sousední; to jest isolace fysiologická. Tak sítnice oka jest blána složená z množství citlivých buněk, z hotové mosaiky buněk; čím více buněk na jednotce plochy, tím více různých od sebe ohraničených pocitů možno; v tom záleží ostrost zraku, rozeznávání vzdáleností a ploch. Podobná fysiologická isolace jeví se v citlivých buňkách sluchových, jež sice netvoří plošné mosaiky, nýbrž skutečnou tónovou stupnici; kolik citlivých buněk, tolik od sebe ohraničených pocitů sluchových, tónů. Při sluchu jde isolace ještě dále; každá buňka rozčiluje se kmitem jen určité rychlosti, vzbuzujícím tón určité výšky. V sítnici oka jest podobná isolace ve příčině čití barev, dosud ovšem zcela hypothetická.

Č. vyvinují se z povrchového epithélu, jak už řečeno; citlivosti věnují se přirozeně buňky na povrchu těla rozložené a vnějším fysickým vlivům vystavené. Sítnice oka, č-lo sluchu, čichu i chuti jsou u bezpáteřnatých vesměs původu pokožkového. U páteřnatých nastává však ve příčině sítnice oka výjimka; sítnice páteřnatých jest částí mozku na povrch rozloženou. Podobně č-lo hmatu u vyšších živočichů jeví se namnoze volným zakončením nervového ústroje v pokožce bez zakončujících citlivých čili smyslových epithélií. Podrobnosti o jednotlivých č-lech hledej při jednotlivých smyslech. Mš.